GRAFOFILŮV BLOG

"Píšu, tedy jsem"

Na zemi nepřestávají růže hořet a pod zemí prameny hrát

Uléhám na záda do jehličí a očima brousím mezi korunami stromů. Šumí. Kývají se. Sem tam křikne pták. Pohoda letního odpoledne. Pomalu, abych nezaplašila myšlenky, beru mezi prsty tužku a blok. Pár rychlých poznámek, pak se převalím na břicho a…


...a pak se vlak zas hnul

Prosincovým večerem duní rychlík. Znám tuhle trať, znám ji jako své boty, každé nádražíčko, kterým projíždíme. Znám i průvodčí, která mi štípne lístek a s mírným úsměvem přejede pohledem cello u mých nohou. Znám i ten vlak... Brzká tma už dávno…


Tak tedy...

Tak to nakonec přišlo! Katušin blog doznal citelných změn. Nastal čas odpoutat se od přístavu dětství a zaplout do vln dospělosti! Poslední stopy po dračákovém dobrodružství, kvůli kterému jsem si kdysi blog zakládala, jsou smazány, blog i rubriky…


Jak jsem měla krásný podzim

Letošní podzim byl krásný... Bylo to babí léto se vším všudy - sluníčko, zlaté a rudé listí, modré nebe. Člověk by pořád jen chodil po venku - ani ne do lesa, já chodila po městě, ze školy, do školy, pokud jsem toho netáhla moc, procházela jsem se,…


Pár kapek na tváři

Ale já nepláču! Jen do kašny spadnul pětník A já se moc nakláněla nad hladinu A dál... však tušíte sami. Ale já nepláču! Jen vzduch se prudce ochladil A má tvář byla příliš teplá A dál... však tušíte sami. Ale já nepláču! Jen já byla jen já A tys…


O červené Karkulce

(napsal můj bratr, zveřejněno s jeho souhlasem. Berte to jako odlehčení v dnešní poněkud napjaté době) Karkulka byla jedináček a bydlela s rodiči na kraji malé vesničky kdesi v šumavských lesích. Karkulka byla vesnické děvče, jen tak něčeho se…


A já si taky zabečím!

Modravé vody facebooku se rozdělily na dvě půlky, jako by mezi nimi procházel lid izraelský. Jedna půlka dělá posměšně "béé! béé!" a druhá půlka má na profilovce francouzskou trikoloru. První půlka posměšné pobekávání provází dotazy typu: Kde jste…


Jen jeden jediný

Dobře to končí Hudba, objetí a už běží titulky Jak dojati odcházíme z kina Další happy end Pro hrdiny stříbrného plátna A doma v zrcadle Jsme hrdiny my Taky je stříbrné Jen je to bez hudby Bez objetí A bez happy endu Jen jeden jediný by stačil Jenom…


Na lavičce

Vždyť je tu krásně Listí šustí pod nohou Stromy šeptají Nikdy tu není ticho Vždyť je tu krásně Břízy rozsvítí den A tisíc světel prozáří noc Nikdy tu není tma Vždyť je tu krásně Tolik naplněných životů Nejen chyby Nejen pláč Taky smích, radost,…


Ty fejsbůky...

Malý článek, rozpitvávající diskuze na FB na příkladu z mého okolí. Počáteční informace: Post jednoho Líšňáka do líšeňské FB skupiny: http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/stavbu-noveho-kostela-v-lisni-odsunuji-brzdi-ji-neshody-s-architektem…