Drápeme se do prudkého kopce, místy po čtyřech, zatínáme prsty do hlíny, chytáme se stromů, když se s námi začne bahnitý svah sesouvat. Upocení, do krve sežraní a poškrábaní se prodíráme houštinami, které jsou od pohledu neprostupné, pot stéká do očí a štípe. Mlčíme, nezbývá dech a ani síla. Tichem se nese křik dravce a stále se přibližující střelba.
Ne, nedala jsem se k partyzánům, ač se to tak může jevit. Střelba se ozývá ze soběšické střelnice a ty šílené terény a neprostupné houštiny jsou na malinkém kousku mezi brněnskými částmi Řečkovice, Soběšice a Sadová. Ano, hádáte dobře. Služby pro mou alma mater viridis mě zase jednou přivedly do zajímavých konců.
Co konkrétně děláme, toho vás ušetřím, ale shrnuto podtrženo to spočívá v chození z místa na místo - a ta místa nejsou zrovna po žluté značce.
Jinými slovy nejkratší cesta je většinou přímo za nosem - a většinou ta nejhorší. Víte sami, jak je to se zkratkami.
Takže se prodíráme mlazinami, ve kterých se zákeřně ukrývají šlahouny ostružin nebo růží, plantáme přes paseky zarostlé kopřivou, hluchavkou a maliním, pomalu po zadku sjíždíme bahnité kopce, ve kterých se není čeho zachytit a hrozí držkopád sto metrů do údolí, a to vše jen proto, abychom se na druhé straně rozbahněného potoka, kde nás sežerou hejna komárů tak, že nám otékají nohy, začali zase škrábat nahoru svahem tak prudkým, že to nejde bez použití všech čtyř končetin, sluníčko nám u toho spaluje mozky, takže ani neotvíráme pusu, protože pot chutná slaně a stačí jak štípe v očích, ve škrábancích a oděrkách...
...vstupujeme do doubrav, kde celé měsíce, ba možná i roky nebyla lidská noha, brodíme se zlatou trávou a rudými jahodami, zatímco suché křivé duby kolem nás vypadají jako prapodivné trosky dávné civilizace, nacházíme palouky obklopené bukovým houštím, kde je takový klid a mír, že by tu chtěl člověk zůstat navždycky, nacházíme místa na skalnatých hřebenech, která jsou jako z jiného světa, tyčí se nad nimi zrzavé kmeny borovic a na nejvyšším bodě si někdo z klád vyrobil lavičku, chodíme po tajných stezkách myslivců a ještě tajnějších pěšinách zvěře, ve svém bloudění ale zvěř nijak neděsíme, jen se zvedne a loudavě odchází, protože ví, že nejsme nebezpečí, jen tuláci odnikud, proplétáme se mezi mladými kmínky habrů a nakonec se vynoříme z přítmí lesa na plné slunce, na rozkvetlou louku, která voní mateřídouškou, řebříčkem a jitrocelem a hned za ní už je Kociánka a přestože člověk sotva vládne nohama, musí do sebe hodit balíček Skittlesek a na chvilku si vedle auta lehnout, aby vůbec dokázal řídit domů, některá z těch míst, těžce utržených od vlastní pohodlnosti, ukradených slabé kondici, mi za víčky zůstanou ještě hodně dlouho.
Snad žádné naše měření nebylo takhle fyzicky náročné (až na jeden roztomilý fieldmapový den v Kanicích), rozhodně žádné nebylo tak tiché (až na tu střelnici tedy) a sotva které bylo tak nádherné.
Protože nejhezčí výhled je vždycky z kopce, na který ses vyškrábal sám, i když už jsi nemohl.
To jen taková glosa z konce července. Já si jdu dát nohy nahoru, na ruce rukavice abych se furt neškrábala (nějaký lifehack? Fenystyl nezabírá) a přemýšlet, jak dlouho ještě vydrží čisté prádlo na sušáku, protože se mi hrozně nechce uklízet.
Hodně zdaru na let/sních cestách!
Komentáře
"...vstupujeme do doubrav, kde celé měsíce, ba možná i roky nebyla lidská noha"
Nikdo nezná tak dobrá místa na ukrývání mrtvol jako lesníci.
@dromedar To rozhodne. Minimalne s bezdomovci v lese maji pekne trapeni. Nasli jsme dve...obydli rekneme, a radsi moc nezkoumali, nelezi-li pod troskami majitel
Mrtvoly doporučuji zakopat alespoň mělce.
Vzhledem k pokrokům v analýze DNA raději hluboko.
Ale zakopávat mrvolu hluboko je strašná práce. Půl dne lopotné práce. Kdo by se s tím babral?!
To tuhle kplega poznamenal, ze ma jedinecnou prilezitost me prastit sekerou, jen zapomnel na dve malickosti: kam by dal my auto a ze pri pohledu na kapku krve omdleva.
"Půl dne lopotné práce. Kdo by se s tím babral?!"
Proto správný bandita donutí oběť vykopat si hrob sama.
pri pohledu na kapku krve omdleva
Nezbude mu, než zardousit.
@JiKu Bez sance, jsem o deset kilo tezsi nez on.
Nad hluboce pohřbenou mrtvolu vždy mělce pohřbít velkého psa.
Octanový krém (nebo přímo octový obklad, ten vyjde levněji :))
Jo, to s tim psem slycham podezrele casto.
@Zdendanda Premyslim zd na to mam dost octa :-D zkusim, diky
@Katusi Kdyztak si prijed k nam, mame obojiho dost (octa i masti:))
jsem o deset kilo tezsi nez on.
Nestydíte se za takové kolegy? Vykrmte ho a zardousí.
@Zdendanda Děkuju, nalezla sem dva litry ulitý ve špajzu :)
@JiKu Nestydím, to je praktický. My to máme totiž rozdělený - vždycky se musí zranit on, neb kdybych se zranila já, tak budu poskytovat první pomoc sobě a křísit jeho (viz výše). Takhle když si něco udělá a omdlí, aspoň ho zvládnu odtáhnout k nejbližší lesní cestě/lesní díře (dle závažnosti zranění)
To je kolega lesník, nebo kolega vědec?
Mám za to, že lesníci mají prolévání cizí krve jako součást profese.
Kolega vědec (či spíše vědecký zárek=doktorand) a zároveň lesák.
dromedar: neplést lesníky s myslivci
Lesník, co není myslivec, to je něco jako vegan.
Lesnik (cize hajny ci revirnik atp) musi obvykle plnit odstrely, aby drzel normovany stavy.
Pak by se ale měli více činit. Proč je kolem nás například tolik aktivistů, osobností a influencerů? A to nemluvím o socialistech, pirátech, a ostatních fašistech.
Protože jsem to z vás myslím jako jediný studoval, tak se nebudu hádat.
Jestli se bavíme o myslivosti, též jsem to studovala. Vraždy nikoliv.
Proč je kolem nás například tolik ...
Protože jsou chráněný.
"Jestli se bavíme o myslivosti, též jsem to studovala. Vraždy nikoliv."
Vražda je úmyslné zabití nevinného.
Zvěř je nevinná.
Ergo úmyslné zabíjení zvěře jsou vraždy.
Myslivci zvěř zabíjejí úmyslně.
Ergo myslivost jsou vraždy.
Sdílejte, než to smažou.
Zvěř je nevinná.
Dromedar je zvěř.
Ergo Dromedar je nevinnej.
Dromedar není zvěř. Dromedar je zvíře.
Mám dvě možnosti: Buď trvat na tom, že Dromedar je zvěř (tuto variantu preferuji), nebo připustit, že zabít Dromedara není vražda.
A nebo nechat Dromedara Dromedarem a jít si zazpívat na NOMík.
Oh, to jste mě dostal!
Co je zver je definovano zakonem o myslivosti. Dromedar neni obsazen.
Není Dromedár nepůvodní invasní druh? To by ho pak měla zlikvidovat myslivecká stráž, ne?
Jedna vlaštovička jaro nedělá, jeden dromedar nedělá invazní druh.
Jeden dromedár vydá za stovky i tisíce nutrií či mývalů, nejde o kvantitu, nýbrž o kvalitu.
Jenže jeden dromedár zdechne a je po invazi.
Ještě může být, že je dromedár zároveň nezmar, z malinkého kousku pak vyroste nový, dokonce z každého kousku, pokus o odražení invase může se u takové bestie snadno stát její velikou vzpruhou a rozmnožením.
Když jsem včera jel v noci domů, tak po celé cestě bylo hrozně moc takových velkých zelených kobylek nebo sarančí. Nic podobného nepamatuju.
Kdyby se neozval, tak byste si podle mé nezmaří hypothesy mohl myslet, že jsou sarančata vývojových stádiem zde slavného hrbáče poté, co s ním myslivecká stráž naložila jako s komunisty, když se z nich robí červánci. Protože však byla vyvrácena, je zjevné, že se z nich žádní malí dromíci nestanou.
Z kobylky velbloudek? Stačí když naroste hrbeček.
A z jednoho vermblouda vzniknou dva dromedárové dělením.
Až se mě někdo bude ptát, proč nemám vyplé komentáře pod články, odkážu ho tuhle myslivecko-invazně-kobylkovo-dromeráří diskuzi.
Máte snad něco proti vědecké methodě diskuse?
Kdby se mě někdo odvážil zeptat, proč nemám vypnuté diskuse, nebudu ho nikam odkazovat, ale odkážu ho do prdele.
@jk-s Naopak, miluju to.
@JiKu Já se snažím chovat jako matka pubescenta, nemůžu bejt sprostá :D :D
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.