GRAFOFILŮV BLOG

"Píšu, tedy jsem"

Archiv Březen 2018

Jím u společného stolu družinu svých apoštolů

Letos mám výroční Velikonoce. Čtvrtstoletné. Vzpomínala jsem, které z těch pětadvaceti (z nichž si přece jen část nepamatuju) byly nejhezčí. Pokud bych k tomu přistupovala (nevím jak to jinak nazvat, ale romantika může být i dekadentní) romanticky,…


Po každé cestě už někdo šel

Když je člověku zle, přijde mu, že nikdo jiný nikdy nezažíval to, co zažívá on. Nikdo neřešil takový problém, nikdo necítil takovou bolest, nikdo se necítil tak zoufale. Mé srdce puká, jako nikomu nepukalo! A potom, jednoho dne, mu dojde, že není…


Syndrom plouživého zpěvníku

Vedu scholu. Je to fajn schola, děcka, zhruba o deset let mladší než já (eh, tak tohle mě napadnout nemělo), jsou sympatická, nějak už jsme si k sobě našli cestu (hm, těch deset let bude asi dobrý důvod, proč jim to trvalo tak dlouho) a zpívat…