GRAFOFILŮV BLOG

"Píšu, tedy jsem"

Archiv Srpen 2017

Zas táhnem krajinou jak dřív

Ze všech těch chvil a okamžiků mi za víčky vždy nejvíce zůstaly naše líné kroky, zdvihající prach, naše návraty z nekonečných her, kdy jsme se pohupovali směrem k táboru a slunce zapadalo, kdy voněla Lukášova dýmka a rezonovaly naše fórky, trochu…


Nemám slov

Soutěž o blogera roku, ať už vyvolala jakékoliv diskuze, mě potěšila, a to hned několikrát. Nejdřív tím, že jsem byla mezi prvními nominovanými, to prostě člověku dodá a řekne si "No jo, tak mě asi fakt někdo čte a asi se mu to i líbí." Potom tím,…


Místo, o kterém se nemusí psát básně

Stála jsem uprostřed louky a kolem mně proudila slova. Už podvanácté jsem zdvihla oči k proděravělé nebeské klenbě a stejně jako vždy předtím jsem absolutně nechápala, jak může být těch hvězd tolik. Ačkoliv letos jsem nechápala ještě spoustu dalších…


Moct říct sbohem

Loučení by se odbývat nemělo. I když jste s tím člověkem třeba zrovna trošku poškorpení, i když si myslíte, že je to jen na chvíli, stejně by se měl každý rozloučit pořádně, ne jen tak na půl pusy a na čtvrt srdce. Ono to totiž nemusí být na chvíli.…