GRAFOFILŮV BLOG

"Píšu, tedy jsem"

Archiv Červenec 2017

Klišé

Když hoří svítání nad osamělým světem A hvězdy vyblednou, až zmizí docela Naděje vyletí svým velkolepým letem A srdce rozpálí jak oheň doběla Poledne zasáhne nás žárem rozechvělým Na mezi hvozdíky, zlátnoucí obilí Skláním se před tebou svým veršem…


Od romantismu k dekadenci

Brno je vlastně docela malé město. Když sedíte na památníku na Bílé Hoře, takzvané Bílendě, máte ho před sebou krom Líšně celé jako na dlani. Malé velkoměsto opatrně vystrkující předměstí z náručí kopců. Mám Brno ráda, jak ví ti, kdo mě čtou. Mám ho…


Chaos z konce července

Sedím, listuju deníky a je mi teskno. Kolik prázdnin už mi proteklo mezi prsty a kolik mi jich ještě zbývá? Blížící se konec července, zlaté obilí, kolikrát už strniště, dozrávající jablka, vůně mateřídoušky, výluky a uzavírky kde se dá, upocené…


Čtvrtek

Čtvrtek je můj táborový krizový den. To pravidelně podléhám záchvatu zoufalství, neužitečnosti a neschopnosti. No, akorát obvykle to bývá čtvrtek na táboře, ne čtrnáct dní před táborem. Dneska se mi odhlásilo další dítě. Máme sice pár nováčků, ale…


A když...

A když věříte žeVšechno je jak má býtRůžové A sluncem zalitéA vznášíte se na obláčkuSamou láskou šílení a zářícíOslnění tím druhýmOhlušení jeho slovyOmámeni jeho vůníA když věříte žeLíp už nemůže býtPřijde ránaVždycky přijdeSpolehlivě jako zimaA…


Na zdraví!

Nedávno jsme nad druhým pivem rozpoutali debatu na téma "Na co kdo připíjí, když se připíjí". Obvykle totiž neříkáme konkrétní přípitek, ale jen "Kampai" (myslela jsem, že to je čínsky, ale ono je to asi spíš japonsky), a nějak jsme si asi…