GRAFOFILŮV BLOG

"Píšu, tedy jsem"

Archiv Duben 2016

Okamžik z minula

Kdysi... Modré nebe, sem tam šlehačka. Nad sešlapanou spálenou trávou se nese pokřik dětí. Ve stínu leží pár znavených postav. Zní lehký tón kytary, svádivá, tichá melodie. Občas padne vtip, ale spíš se mlčí. Bzučí mouchy. Krátká siesta v poledním…


Všechno dobře dopadne, že jo?!

Je jaro a práce mám nad hlavu. Vlastně ne nad hlavu, jelikož nevím, kde mi hlava stojí. Měla bych toho plné zuby, ale když nevím, kde mi hlava stojí, nemůže mi to ani lézt ušima... Zkrátka tancuju na kmeni přes dravou řeku plnou rozbouřených ryb a…


Jsem tu pro tebe

Že se ke mně lidi chodí vylívat, to už jsem si zvykla. Ale včerejší chat tomu dal jiný rozměr. Běžně funguju jako vrba. Lidí mluví/píšou, já to poslouchám/čtu, občas se chytám za hlavu, občas zamručím/naťukám souhlasné "Hm, No jo, To mě mrzí, To je…


Prstem po mapě

Mlčíme spolu Po drátech vzdálení Sedmdesát čtyři kilometrů Neosobním éterem Duní ticho V chytlavé melodii Mlčíme spolu Po kolejích vzdálení Sto pět kilometrů Rychlík lidi spojuje Ale ne nás Nás právě naopak Mlčíme Po asfaltu vzdálení Sto deset…


Doba mobilní

"Já o tom tak přemýšlím... a prostě nevím, jestli z nich nevyrostou sociopati?" podotknu a kamarádka pokrčí rameny. "To se uvidí časem..." Seděly jsme na svařáku a tataráku, povídaly a nějak se dostaly k našemu spoluhráčovi, se kterým jsem nedávno…