GRAFOFILŮV BLOG

"Píšu, tedy jsem"

Archiv Březen 2016

Dvě cesty, jeden cíl

Kříž je těžký. Žhnoucí slunce spaluje kůži, prach zvířený desítkami nohou dusí. Rány pálí. Pot, slzy a krev. Cesta s hrozným cílem. Plačící matka. Přes to všechno strach. Dřevo se zadírá do rukou, zraňuje, těžkne na zádech. Tak tolik váží lidstvo...…


O mě

Někdy si říkám Kdybych tak měla rovný nos a míň šilhavé oči a taky míň krátkozraké a kaštanové vlnité vlasy pleť jako alabastr křivky jako Pamela nohy až do nebe hlas jemný a příjemný a povahu kdybych měla jako anděl nebyla bych cholerická a…


Dva světy

Jedno místo a sráží se tam dva světy. Ten první z nich je slunečný svět, kde rozkvétají vzácné koniklece, kde na travnaté planině posedávají páry a kde pobíhají psi a děti. Svět slunce a tepla, svět odpolední pohody prvních jarních dní, kdy si…


Do písku

Do písku prstem psát O slovech Která nevyřčena Bolí v duši Vyřčena Bolí na rtech Kdo bez viny Ať první hodí slovem Do písku do prachu do hlíny Slzy ten nápis nesmažou Jen necitlivá noha Jen vítr Jen déšť Déšť, ten smaže všechno


Trochu tiše

Mrknutím oka uplynuly týdny Skoro půl roku Jako vteřina Já pořád stojím vprostřed svého kruhu A jinde Jiný Příběh začíná Pouhé dvě slzy - jedna v každém oku Pouhé dvě slzy Čekala jsem víc Bez bolesti a prosta vyčítání Věděla jsem to Necítím už nic…


Největší dirigent taky háže klíče

O mé podvratně orchestrální činnosti jsem psala už několikrát. Teď mi k tomu přibylo ještě sopránové pištění Händelova Hallelujah a doplnilo to řadu mých kolektivně hudebních zkušeností korigovaných dirigentem. Zkrátka a dobře - pár mávalů už jsem…