GRAFOFILŮV BLOG

"Píšu, tedy jsem"

Archiv Únor 2014

A co na to neznámý vojín?

V zahradě za cihlovou zídkou jsem se usadila do trávy a začala ladit kytaru. Potom jsem takřka nábožně vzala do ruky maminčin zpěvník. Listuji ohmatanými stránkami a ač je očím do breku, ústa se smějí. To ta krásná nostalgie, vzpomínky na společné…


Večerní

Kolik je hodin, slečno? Příliš pozdě, tak je to, příliš pozdě! Můžu snad napravit, co jsem pokazila? Či je snad příliš brzy? Nebudu se ještě vzdávat, ještě ne! Je čtvrt na devět, pane. To nic. To jen zase jednou nevím, kudy kam


Spánembohem a šťastnou cestu!

Můj nejlepší přítel je právě teď na cestě za svým snem. A víte co? Mě je z toho do pláče. Rozhodl se k tomu asi před třemi lety a já mu to velmi sobecky vymlouvala pokaždé, když se k tomu dostal. Protože… on dokáže dávat lidem něco, co jim chybí.…


Paradoxní

Zbývá Tolik tratí, po kterých jsem ještě nejela Tolik cest, po kterých jsem ještě nešla Tolik lesů, v kterých jsem ještě netančila Tolik rybníků, v kterých jsem se ještě nekoupala Tolik mezí, na kterých jsem ještě nespala Tolik obzorů, po kterých…


Údiv

Čím jsem starší, tím víc toho vím. A čím víc toho vím, tím víc se divím. Údiv se u mě stává permanentním. Divím se kytkám, divím se stavbám, divím se lidem. Tuhle jsem asi deset minut marně přemýšlela nad tím, jak je to s chladicími věžemi. Máte…


Bez skittlsek necestuju

Sedím ve vlaku a baštím Skittles. Baštím je pomalu a po jedné, vychutnávám každou do poslední molekuly. Z okna sleduju cestu, kterou znám nazpaměť. Četla bych si, ale zbývá mi posledních pár stránek, které jsou nejnapínavější a nejsmutnější a šetřím…


Už to není, co to bejvalo

pravil můj o čtyři roky starší kamarád. A svým způsobem měl pravdu. Myslím, že tohle je věc, co se prostě říká. Takové to "Za nás to bylo jinak, lepší, všechno jde do háje, ty dnešní děti, ta dnešní mládež..." Jenže jsem zvyklá spíš na to, že to…


Noční Vinohrady aneb O sídlišti

Uvažovací článek o sídlištích. Takové ticho jsem nečekala. Kolem mě dýchá kolem třinácti tisíc lidí a jediné, co slyším, je šustot suchého listí, které vítr honí po cestičce. Stejně tak mě překvapuje, jak dobře jsou vidět hvězdy. Sice všude kolem…


Proč si píšu deník

"Ty si píšeš deník, jo? Jsem měla pocit, že to je záležitost hysterickejch třináctek." Pokrčím rameny. Když jsem byla hysterická třináctka, psala jsem si deník už nějaký čas a i když jsem minimálně z toho třináctkovství vyrostla, pokračuju v tom.…


Dům Šípkové Růženky

Dům celý zarostlý byl v růžích a kolem temněl třešní sad a břečťan po stěnách se plazil – dům ne, spíš tajuplný hrad. Kdoví, co v jeho zdech se skrývá, růže ho střeží kvetoucí, možná tam zakletá spí dívka a možná jenom pavouci. Dům celý zarostlý byl…


« novější 1 2 starší »