Katusi žije a nemá čas.

 

Nemá čas si uklidit auto, takže si les vozí všude s sebou. Občas ručně vyháže listí, aby se dal aspoň mačkat pedál. Taky jí teď upadl výfuk, takže nejezdí corrolou, ale formulí 1.

Nemá čas si uklidit pokoj, takže zapomněla, že má vlastně parkety. Po přeskládání nábytku stále nemá dořešené všechny krabice a najít sudou ponožku k té liché se mění v zajímavou bojovku. Výsledkem toho jsou velmi zajímavé lesní outfity.

Nemá čas uklidit v bytě, takže její půlka bytu je od listí a spolubydlova od všeho možného jiného. A kuchyň je od oleje, protože, světe div se, mastná láhev oleje klouže a když narazí na linku, má tendenci se rozstřikovat.

(Takhle nějak teď vypadám, jen mnohem víc zmrzle.)

Nemá čas se hezky oblíct, takže když ji někdo uvidí v něčem jiném než v zabahněných legínách a zašedlé LDF mikině, je to svátek (ano, Katusi má novou oblíbenou mikinu, co tahá všude. Jen co bude výlet, budete ji moct obdivovat/nactiutrhat).

Nemá čas se najíst, takže celé dny jede na TUCky a pak se diví těm astronomických číslům na váze (zajímavé, že tu vždycky v pokoji najde. Divný.)

 

To by všechno šlo, ale Katusi nemá čas ani na signály, a to ji štve asi ze všeho nejvíc. Jednak jí chybí to urputné datlování bloganců a krajinářských mouder a druhak jí chybí všichni ti skvělí lidi, kteří tu jsou, především ti, co ji neopomenou upozornit, že má zase stejnou mikinu co posledně. 

 

Takže Katusi se omlouvá za své záškoláctví a doufá, že jste všichni v pořádku a v teple a věří, že až všechny výzkumy pomrznou, zase na zelenou bude čas.