Vždycky jsem to já, kdo zůstává stát, zatímco ostatní se řítí kupředu.
A vždycky jsem to já, ke komu se vrací s koleny odřenými a nosem rozbitým. Ke mně si chodí látat roztržené kalhoty, já jim leju kysličník na silniční lišej. Vlastně mi to vadí o dost míň, než by se mohlo zdát. Jen kdyby občas někdo obvázal i moje rozbité koleno (pomyslné. Rozbitá kolena, co si vozím z lesa, nemá cenu léčit.), jen kdyby občas někdo pohlídnul za sebe a zamával na pozdrav.
Od čeho by byla vrba, kdyby nevydržela všechna ta slova, tolikrát už jsem o tom psala. Jenže občas už to nejde, občas už je plno a je potřeba vylívat a tehdy není kam, každý prostě nedokáže jen poslouchat, vždyť toto jste ode mě slyšeli mockrát.
A tak chodím sama na procházky. Protože obzor mi zase naslouchá, tak jako dřív, jako tehdy, když bylo ještě všechno jak mělo být. A vítr mezi stromy mě plní pohodou a radostí. Trousím cizí smutky mezi sněženky a je mi líp. Pořád mě mrzí, jak spotřební zboží je moje přátelství, ale, víte... už ani ta sebelítost není to pravé takhle v kvetoucím jaru, na ostrých skalách Babího lomu, v posledních paprscích zapadajícího slunce.
Je to zvláštní, ale s každým dalším krokem si přijdu víc v pořádku. Chůze se projevuje jako nejlepší terapie. Pití nepomohlo, psaní nepomohlo, brečení nepomohlo, ani mračení - ale levá pravá zabírá překvapivě dobře. A k tomu dobrá knížka ve sluchátkách, pochopitelně.
Já tu budu i dál. Neuteču jim, těm všem, kteří odbíhají za hračkami a vracejí se s pláčem. Budu tu a nikdy neposlechnu ty hlasy z venku, které říkají "Nech je být, vždyť ti to za to nestojí, nech je být, je to jejich život". Nenechám je být, nemůžu. Nemůžu složit ruce do klína když vidím, jak se lidi, které mám ráda, mění na prázdné skořápky, stíny sama sebe, jak mi vadnou před očima. A nemůžu jim ani pomoct, protože si (zatím) pomoct nenechají, takže prostě můžu jen stát a čekat. A ani se nehnout, aby mě našli, až se vrátí.
Po delší době je tu zase jeden čistokrevný pubertální výlitek (dle vzoru "vylito na klávesnici"), ale já to prostě musím napsat. Jeden z výše zmíněných mi stále doporučuje, ať své stíny vydám. Tak nějak zapomíná, že by se s tím svezl taky.
Ono to sebelitování bude polevovat, čím bude tepleji a hezčeji a na čím víc výletů vyrazím. Zase se dám do kupy, aby mě podzimní mlhy rozbily, ale to je daleko, je květen, květen, prý lásky čas, no, poslužte si, já mám dost co dělat sama se sebou. Už zase. Ještě pořád. Ono to asi nemůže být jiné, když má člověk v hlavě pavučiny a spoustu ohraných klišé.
Ono to bude zase dobré, až se ti rozběhaní vrátí s odřenými koleny (i když bych samozřejmě radši, aby se to obešlo bez úrazů) a já přestanu mít čas řešit sama sebe.
Moc se rýpat ve své hlavě většinou nic moc dobrého nepřinese.
V lepším případě uhuhňané články, jako je tento.
Komentáře
No to už rozumím víc psycho-kat, než tomuhle.
Alespoň mi odtajněte, zda je to ze signálního prostředí (a mám uvažovat, co to znamená), nebo je to z prostředí mimosignálního a mohu to neporozumění směle hodit za hlavu.
@JiKu Hoďte to za hlavu, jen jsem se potřebovala vyventilovat.
Znepokojuje mě to. Normální lidé píší tehdy, když se snaží druhým něco sdělit, o nečem je přesvědčit, k něčemu je pohnout.
Méně normální lidé píší, když chtějí s druhými něco sdílet.
Ale psát kvůli vyventilování považuji za analogické se na to opít a mumlat na starostlivé kolemjdoucí "to je dobrý, já jsem v pohodě".
"psát kvůli vyventilování" je přeci (alespoň implicitní) "chtějí s druhými něco sdílet"
Nedomnívám se. Sdílení je pokus o předání vlastního stavu i jiným. Mám radost, chci aby i ostatní měli radost. Mám žal, chci aby i ostatní měli žal (sdíleli se mnou můj žal). Byť třeba v menší míře. Sdílení můžeme přirovnat k izotermické expanzi.
Vyventilování je adiabatická expanze. Já se čehosi zbavím, ale to cosi po cestě ztratí svůj charakter, vlastnosti, zbyde jen nemastný neslaný pšouk.
Adiabatická expanze. To se pokusím zapamatovat.
Vy neumíte Carnotův cyklus? A to máte i auto i ledničku!
No, díky Vám jsem zas na pár minut, než to zapomenu, o něco chytřejší!
"A to máte i auto i ledničku!"
No a?
Insptra ví, deFelk neví. Užijte si to, Inspro!
Pak tedy v pořádku.
(a když už, tak deFekt, prosím)
@Katusi Možná, že opravdu potřebujete fyzický pohyb a během něho odvádět vlastní myšlenky cizími, proto mě neberte až tak vážně, ale dávám ke zvážení, jestli se poslechem dobré audioknihy během procházek v přírodě nepřipravujete o to, co by Vám jedno i druhé mohlo dávat, kdybyste tomu čas věnovala jednotlivě.
Přiznám se, že nemám audioknihy jako takové rád, protože i dobře namluvená kniha kromě toho, že už je tak trochu i interpretací, vnucuje člověku své tempo a ztěžuje domýšení a snění, které přirozeně četbu pozastaví, což je u poslechu trochu komplikace. Takže nemám na mysli jen to, že procházka přírodou má i svou cennou akustickou stránku a celkové rozpoložení, plynutí vlastní mysli.
@jk-s Mně ten poslech pomáhá k totálnímu vypnutí.
@všichni Děkuju všem, komentářová sekce nezklamala! Ale asi si to přečtu ještě jednou v lidštější hodinu, jediné, co jsem si z toho odnesla, je deFekt, co nechce být deFelk.
@JiKu "Znepokojuje mě to"
To je od Vás hezké.
na tom horním obrázku je nějaká příšera
Nesedí Vám na monitoru?
ne, je tam..., jak by řekl David Votrubek: já ji vidím
To není příšera, ale příšeří.
Zkuste s ní navázat kontakt a uvidíte.
příšera tullimonstrum https://www.osel.cz/11168-pribuzny-ze-zleho-snu-karbonsky-prizrak-tullimonstrum-je-nejspis-obratlovec.html
Tullimosntrum, neboli tulítko:
https://www.google.com/search?rlz=1C1CHBD_csCZ879CZ879&source=univ&tbm=isch&q=tul%C3%ADtko&sa=X&ved=2ahUKEwi6mc2Y6K3pAhWGDewKHZj6DY0Q7Al6BAgDEDE&biw=1536&bih=674
Když jí vidím, tak už kvůli tomu nemusím navazovat žádný kontakt, abych jí viděl.
Je tam, uprostřed nad tím světýlkem. Hlava a pod hlavou pazoury. Tvář tvoří jen propadlé "oči" a čelist s lícní kosti.
Po delší době je tu zase jeden čistokrevný pubertální výlitek – To si nemyslím :-)
@spitfire Máte pravdu, je tam.
@Ferenc Uznávám, jistě je sporné označení "pubertální" vzhledem k tomu, že puberta mi oficiálně minula již před mnoha lety.
@Katusi – I muž nad hrobem může napsat pubertální výlitek... Nezáleží to na věku. Nepřijde mi to pubertální, naopak je to zralé.
Zralé, nezralé, já tomu rozumím. Nechápu, čemu JiKu nerozumí (nemusí mi odpovídat).
(Jak já se musím držet, abych každou chvíli nenapsala něco podobného.)
(Myslím, že se držím proto, že vím, že bych se nedokázala vylít tak hezky. V mém případě by to nebylo vylití, ale vy*lití - a to nikoho nezajímá :)
@Kollenka "vy*lití - a to nikoho nezajímá :) "
To byste se možná divila :-)
Holky, JiKu tomu sice nerozumí, ale my teď díky němu víme, že se nevy(b)líváme, ale adiabatický expandujem!
@inspra Což je ovšem výpověď pouze analogická, aby se nemuselo říci vy(b)líváme ...
Stejně mám podezření, že nám @JiKu chtěl jen udělat radost, abychom si mysleli, že taky něčemu nerozumí
@jk-s: I jejich vy(b)lívání považuji v rámci realistické sémiotiky za zcela metaforické.
Vy snad ne?
Jk-s: ad výpověď: Ale krásně odborně pojmenovaná, přece!
@JiKu "Vy snad ne?"
Upřímně řečeno, nejsem si jistý, jestli kromě toho psaní nedělají i něco, co by se dalo bez metafor nazvat realisticky vyblíváním s nárokem na korespondenční pravdivost
@inspra To ano
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.