Poslední dobou se zase trochu víc motám ve vodách češtinářských (dělám kamarádům korektury diplomek a to se člověk joo pobaví. Například na Václaváku se zvonilo klíčemi. Na druhou stranu sahám dost často po pravidlech českého pravopisu, protože si nejsem při složitějších případech jistá v kramflecích. A taky momentálně řeším meziuniverzitně problém, jestli je to nebo ten welfare) a koukám, že se mi tu v mém odložném článku naskládalo zase celkem dost miloučkých hnusotinek, na které narazíte nejen v lesáckých diplomkách, ale poměrně dost často ve článcích na nejrůznějších zpravodajských serverech. A neb bič češtinářský tu už dlouho nebyl, vrhněme se po hlavě do hlubin gramatiky a stylistiky (a hodně doufám, že neudělám žádnou chybu typu "plitký", protože to by mě hanba a klávesnice fackovala). 

 

1. Jedinná

Nevěřili byste, jak často píšou lidi jedinná nebo jedinný. A popravdě, nedávno jsem na to někde narazila a koukám na to jak zjara, že to asi píšu blbě. No, příruční pravidla českého pravopisu mě ujistila, že ne. Že jsem v tomto ohledu "neviná". 

 

2. Vyvarovat se komu, čemu

Tak na tohle jsem háklivá neskutečným způsobem a absolutně netuším, kde se to vzalo. Vždyť to ani smysl nedává! Vyvaruj se Martinovi. CO to je? Snad vyvaruj se Martina, ne. Však to i zní neohrabaně a nesmyslně. A přesto na to narazím v ledajakém článku. Vyvarujte se PESsaténovým rádoby korzetům například (článek na toto téma vyšel loni.)

 

3. Příčina ke katastrofě

Je možné, že tohle je dáno jen mým pocitem, ale duše čtenáře řve "Příčina katastrofy!" Příčina požáru. Ne příčina k požáru. Příčina průseru. Ne k průseru (ač toto by nejspíš šlo aplikovat v případě střevních potíží). Tak nějak mám pocit, že je to špatně, nejde to přes jazyk, ovšem zpravodajským serverům to jde očividně velmi dobře přes klávesnici. 

 

4. Triologie

Ano, ani já dost dlouho nevěděla, že triologie je věda o triech (oprava: o triích), nikoliv Pán Prstenů. Jenže pak mi to nějak nedalo, znělo mi to divně a hopla, všechno špatně, zpátky na stromy. A skoro bych řekla, že kdybych hledala, najdu nějakou tu triologii i u sebe na blogu. 

 

5. Hořtice

HOŘ-ČI-CE. Ne, neberu, že je to místní dialekt, kdyby ho tu někdo vytahoval. Je to prostě jen lajdácky vyslovená pochoutka, kterou baštím s párky v poměru jedna ku jedné. A pak se z toho většinou osypu, ale to ze slova hořtice taky. Mimochodem, jakou máte nejradši? Já jako hodně moc kremžskou. 

 

6. Třinový cukr, třina

Podobný případ jako hořtice, bohužel jsem to už hodně krát viděla napsané v nějakém receptu. Spíš jsem schopná skousnout hořtici, než tohle teda. Zatímco u hořtice se to opravdu dá svést na nějaké to nářečí, třina je prostě... prostě fuj!

 

7. Šiltovka

A do třetice všeho dobrého. Jasně, číst anglické "knock" jako "knock" je špatně, ale neplatí to pro kšiltovku. Ono i to samotné slovo není nic moc (traumátko z dětství, kdy všichni měli kšiltovky bez vršku hlavy, takže se jim nepotila řepa, zatímco já měla propocený úliz), ale aspoň je správně.

 

8. Necelých vs. téměř

Novinářská specialita, založená spíš na pocitu. Umřelo necelých dvacet lidí. Takže by si autor přál, aby jich bylo víc? Stálo to téměř deset korun. Takže deset korun je moc? Obzvlášť u těch obětí mně to fakt vadí, zní to strašně bezcitně.

 

9. Když/kdy, a nebo/anebo

Nejčerstvější. Prosím, dávejte si na to pozor. Už jen podle citu. Když a kdy nejsou stejná slova a nepoužívají se ve stejných případech. Totéž druhý případ. To je dokonce něco úplně, úplně jiného!

 

10. Ale ty čárky!

Určitě jste si někdy řekli, že před ale je přece čárka vždycky. Není. Já bych za to tahala za uši, ale nemůžu. Měli jsme ale dost případů, kdy to bylo napsané špatně. I když těžko říct, jestli je horší čárka před každým ale, nebo před vůbec žádným. 

 

11. Předčíst

V životě by mě nenapadlo, že tohle někdo vyplodí. V textu. "Jak jsme si mohli předčíst..." A ne jen na jednom místě, všude. A když jsem vrátila opravenou verzi s decentní výtkou, bylo mi řečeno, že se to u nich doma tak říká. Nu, doma si říkejte co chcete, ale v textu, natož v oficiálním textu, pište písmenka jak mají být. Ani navíc, ani namíň. 

 

A to je vlastně slovo na závěr. Hlavně pro ty, co píšou závěrečky, seminárky a tak dále. On vám to ten word podtrhne a korektorovi ušetříte spoustu práce a nervů. A vy se aspoň neocitnete v brožurce "Nejlepší hlody 2019/2020".

 

(A jestli mám v článku někde chybu, půjdu se picnout.)

(A jestli jste opravdoví grammar nazi a máte pro strach uděláno, zkuste na FB skupinu Chudák čeština. Jen pozor, jestli budete psát komentář. Jsou fakt přísní.)