Ještě můžu psát

Psát ještě můžu.... ale už nic víc

Ač mi víno zvolna plní hlavu

Poslední cigáro

A jak odsouzená na popravu

Zvládnout musím, co mi tíží duši

On neví, sotva vůbec tuší

 

Ať neví

Vždyť tohle je můj boj

Pod clonou deště schladím svůj nepokoj

A čas, ten všechny rány zatáhne

Nezhojí, s tím mám až moc zkušenost

Teď jenom přestát bezmoc a žárlivost

A doufat aspoň v jeho štěstí

 

Vrátím se zpátky ke své lahvi vína

Po vínu aspoň na chvíli se zapomíná

Na prohru, co bolí víc než dřív

 

Ještě můžu psát

Přiopilá sic

Psát ještě můžu

Ale už nic víc

 

 

(Už ví. Prostě se všechno hrozně podělalo. A aby toho nebylo málo, i tady u nás zuří nepokoje... a mě vlítla obří můra do pokoje. A nebojte. I k téhle hysterické situaci řeknu svoje...)