Byla nejmladší, uřvaná, pořád zdržovala a večer jsme si kvůli ní nemohli povídat, protože z postýlky za paravánem řvala "Buďte ticho, blbečci blbí!"

Byla pořád nejmladší, zdržovala už jen někdy, odmítala si hrát na vojáky a při dračáku se neustále urážela, protože jí blbě padaly kostky.

Už nebyla nejmladší, protože se gang rozrostl o další bratrance, a taky už nezdržovala a neurážela se, zato zvládala vést oddíl nebo porodit dítě. Cizí, aby bylo jasno.

 

Nebyla ani nejmenší ani nejmladší z toho super rodinného gangu, když ji tatínek vedl k oltáři a na ženichově tváři se rozlil výraz, jaký často na mužském obličeji nevídáte. V záplavě závoje a slunce, které svítilo do bystrckého kostela si slíbili takové ty velké, krásné a strašné věci, co se tak obvykle slibují. 

Jsem z toho hrozně naměkko, nikdy bych si nepomyslela, že se ta nejmladší z nás vdá jako první, ale stalo se a my byli u toho, celých 87,5 % našeho rodinného vnoučecího gangu, a taky babička, a vím, že i dědeček a bylo to hrozně fajn a tímhle krátkým ublognutím jenom chci říct, že jsem na svoji sestřičku sestřeničku strašně hrdá a že jí přeju do společného života s jejím mužem to nejlepší a hlavně ať jí v životě padají kostky líp, než tehdá, když jsme hrávali dračák. 

Howgh.

(A můžu vám říct, že dát si Sirdalud během přípravy svatebních novin byl fakt blbej nápad.)