Ublognutí aneb Taky si přileju

Poslední dobou nejsou signály zrovna klidné místo. Jen co utichla kauza jedna, navazuje na ni kauza druhá. Jenže narozdíl od starých časů, kdy se řešila témata, se tu řeší dramata (nenapadá mě moc lepší způsob vyjádření). S láskou vzpomínám třeba na flame o oblečení, který proběhl celou signálovou blogosférou a opravdu se týkal oblečení a témat s tím spojených. Přiznávám, že pořádné flamy miluju, ale musí mít hlavu a patu a nějakou úroveň. 

K současné situaci se vyjádřilo lidí až až a já jen vypíchnu dvě věci, které s ní až tak moc nesouvisí. 

Proč by měly být signály zaměřeny jen na mladé? Nic proti, ale copak má tenhle web něco extra, co může nabídnout oproti facebooku, IG atp? Přiznejme si na rovinu - nemá. Ale má něco, co ho dělá unikátním, a to právě složení jeho uživatelů. Na signálech se mi líbí právě ta různorodost (nejen) věkového složení. Kdybych před osmi lety se svým blogem padla mezi puberťáky, silně pochybuju, že bych ho ještě dneska psala. Uznání vrtstevníků mě spíš nikam neposune, narozdíl od kritiky, negativní i pozitivní, která přijde o lidí, co už mají něco najeto (v tomto případě spíš načteno). Já bych se dost nerada vyskytovala v blogosféře, tvořené pouze mladými katolíky. Ani tehdy, ani teď. Jistě, chápu, že je potřeba signály nějak oživit, ale současná kampaň (a píšu to zas a znova) je dost nešťastná a rozhodně neosloví toho, koho oslovit má. Když jsme u toho oživení - pohlédnete-li do kolonky "naposledy autorizovaní uživatelé", spatříte tam i můj obličej, a to i přesto, že jsem se nechávala autorizovat v srpnu (teď koukám, že jsem se asi o dvě místa posunula. I tak je to ovšem celkem smutné). 

Že je se signály něco blbě, to pozorujeme delší dobu. Nejsem odborník a nebudu to analyzovat, ale dost to bude asi i tím, že se o signálech neví, či spíše jsou spojeny s lehce negativní pověstí (btw úplně stejný příklad poloviny oborů na naší fakultě). A přitom co se týče "literární stránky", je to místo neskutečné přínosné, pokud člověk přijímá i kritiku a nemyslí si o sobě, že je Balzac. Můžu s klidem říct, že můj literární projev (i v poezii) se díky reakcím zde na signálech posunul těžce "up". (Aspoň mi to sem tam někdo řekne, tak doufám, že je to fakt fakt.) (Ale to už se opakuju, neb tohle jsem už psala.)

Cílit na všechny je přitom pro PR mnohem jednodušší. Ale o tomhle už dost, jen jsem si potřebovala povzdechnout nad rétorikou "dostaňme mladé na signály" ve chvíli, kdy by bylo lepší křičet "dostaňme kohokoliv na signály". 

A druhá věc je bezpečnost, v tomto případě bych to nazvala spíš... bezpečným komfortem. Už jednou jsem psala, že jsem komentáře pod článkem zakázala jediné osobě, která mě opravdu nepříjemně obtěžovala (a nejen mě). Od podzimu mi sem tam do SZ přistanou podivné zprávy od autorizovaných uživatelů - něco jako v dřevních dobách FB, když vám zničehonic psali arabové nebo nigerijští princové. Dokonce i jeden spamer se našel. To mi přijde trochu zvláštní (no, já to neřeším, ale věřím, že podobné zprávy by mohly některé slabší povahy vyděsit). A že tu máme celkem slušnou řádku trollů, o tom asi vůbec mluvit nemusím, že. 

Já původně chtěla napsat všechno trochu jinak, no přišla mi na kafe mamka a pak nejel pro změnu net a ty fakt pálivé myšlenky se (asi radši) vypařily, takže jen takto. Bylo by fajn udělat ze signálů zase normální místo, kde se diskutuje bez cenzury o tom, že moc používám rtěnku a málo přemýšlím a ne místo, odkud prchají blogeři i uživatelé. Právě mi přivezli pizzu, tak pro ni musím letět, aby mi ji nesežral kežul. Howgh.

(V současném sporu se nepřikláním na žádnou stranu, neb nevím, jak to je či bylo, spíš jsem v diskuzích sem tam narazila na ta dvě témata a prostě.... když bloger musí, tak musí.)

(Kdybyste narazili na nějaký překlep, můžou za to moje nehty, ne já!)

(Hlavně v klidu a s rozumem. I když proti líšeňské politice jisté strany je to furt ještě růžovej čajíček.)

(Pěkný páteční večer!)