Svatý Petr má nejspíš na otvírání brány nějaký nový zlepšovák a svatá Cecílie se momentálně učí hrát na niněru. A na jedenáctce měli ve čtvrtek ubrečeného pošťáka.

A dědeček Jirka, ten hřmotný, upovídaný dědeček se spoustou kamarádů všude kam přišel a s žádným na konci, muž, který stvořil obrovský rodinný klan a naučil ho držet při sobě, chlapík v modré ladě brázdící Vysočinu, jeden z těch, který mě naučil mít rád krajinu, ten dědeček by měl dneska rovných osmdesát. A vlastně je má. Těch pár dní mezi Štěpánem a Novým rokem, to už se nějak ztratí.

Není tu mezi vámi někdo, kdo si pamatuje Lučec Vnučec z jeho četných koncertů po celé republice i Slovensku? A ostatně, i kdyby ne, poslechněte si tu písničku z videa. Myslím, že pro rok 2019 žádnou lepší PF nezvládnu. 

Protože na Štěpána to teprve začalo.

 

Všem mým čtenářům stálým i nestálým všechno nejlepší do Nového roku, hodně příchodů a žádné odchody, otevřenou mysl a klid v duši. A usmívejte se a zpívejte.

 

(Já fakt slibuju, že příště to už bude veselejší. Ale některé věci se prostě dějou a já jsem internetový extrovert a potřebuju vám je říct. Co už se mnou. Polepším se. Fakt že jo!)