Nejsem matka. Jsem mladá svobodná katolička, která má ráda při bohoslužbě klid a podmínky vhodné pro modlitbu a k usebrání. Když jdu na mši, nejsem zvědavá na dítě, které mi kope do židle či přímo do mě, cupuje zpěvník, háže po lidech piškoty, běhá s řevem po kostele či huláká tak, že není slyšet kázání. Nejsem zvědavá na rodiče, kteří si povídají v boční kapli tak nahlas, že je rozhovor slyšet až na kůr. 

Pochopím to na dědině, kde mají jednu mši. Nepochopím to v Líšni, kde jsou mši tři plus jedna děstká na salesku. Přijde mi dost sobecké neděli co neděli rušit spolufarníky ignorací svého dovádějícího dítka. Dítko nechť dovádí tam, kde je dovádění vhodné. V kostele se nedovádí. V kostele se modlí (taky). Dělat z kostela školku a dětský koutek je bezohledné. Je mi upřímně jedno, že z toho nic nemají rodiče živých dětí, obzvlášť ti, kteří si do kostela očividně přišli pokecat. Je to konečně jejich věc. Pokud vím, že to nejde jinak udělat, je to jiná věc. Když ale vím, že to jinak jde, prostě je to jen bezohledné k bezděťové většině. Vadí to mně, vadí to starším lidem, vadí to mladším lidem a vadí to i dalším rodičům. Vadí to knězi, který od kazatelny nebo i obětního stolu opakovaně žádá hlasem čím dál vytočenějším "ztište si prosím ty děti v boční kapli", na což ovšem rodiče nereagují, neb ho neposlouchají (na druhou stranu musím obdivovat hroší kůži podobných lidí). 

A taky mě fascinuje matkový argument "Však počkej, až budeš mít vlastní děti". Podle tohoto argumentu můžou hlučné děti na mši vadit jen dalším matkám či otcům. My ostatní máme prostě smůlu a musíme to vydržet.

 

Tohle není hejt na děti v kostele. Není to hejt na rodiče, co berou děti do kostela a chtějí strávit neděli společně. Není to hejt na ty, kteří mají na výběr pouze z jediné mše. Tohle je povzdech nad tím, že za á někteří rodiče jsou nevychovaní a za bé pokud se ozvu coby svobodná mladá bezdětná, budu v 90% případů odměněna "Jen počkej, až budeš mít svoje děti." Já teda doufám, že i kdyby mi v případě mateřství šiblo, neovlivní to moji ohleduplnost k ostatním - a kdyby jo a někdo mi to řekl, že s tím zkusím něco udělat.