Na konci prázdnin jsem vám nadhodila prosbu o vyplnění nekrátkého dotazníku na téma "Proč jsem bloger". Do dnešního dne odpovědělo 28 lidí, což je celkem slušné a skoro se mi zdá, že je to naprostá většina aktivně blogujících tady na signálech. 

Otázka prvá se týkala důvodů počátků vašeho blogování. Jak jsem očekávala, naprosto převládala potřeba se vypsat, sdílet (se), urovnat si napsáním textu myšlenky, zapojit se do komunity, reagovat na určitá témata, pracovat se slovem či prostě jen to, že v dané době bylo psaní blogů cool (v té době jsem na signály přišla i já. Mainstream blogerína.). Podobně jako já to měl i další respondent - nechtělo se mu zakládat blog, tedy předpokládám, že je tím míněno založení blogu mimo signály. Do toho se nechtělo ani mně - tak, jako jedna z respondentek chtěla sdílet s rodinou a přáteli své cestovatelské zážitky, tak jsem i já chtěla sdílet přepis našich dračákových dobrodružství se zbytkem hráčů. Že se to pak celé nějak zvrhlo, to je věc další...

Otázka druhá měla být asi spíš první, ale vem to nešť. Týkala se toho, kde jsou vaše blogy situovány. Z celkových 28 respondentů jich má 27 blog na signálech... ostatně, mrkněte na to sami, k tomu asi není co dodat. 

S třetí otázkou to začínalo být zajímavější. Týkala se toho, proč dotazovaní zvolili právě tu kterou platformu. V podstatě tu jsou dva hlavní důvodu (týkající se signálů) - protože to byla "první sociální síť" (to ostatně i pro mě) a protože jsou, řekněme, komunitní. Což je ostatně důvod, proč na signálech bloguju i já. Když píšu, vím pro koho to píšu. Pro JiKua, babčuhelču, dromedara, Petra atd atd, vím většinou (ok, někdy), co to vyvolá a že z toho bude třeba zajímavá debata. Mám ještě další dva blogy (blogspot a blog) a stejně u mě vedou signály, ne sice technicky, rozhodně ale lidsky. Když jsme u té technické stránky, hodně lidí zmínilo jednoduchost vytvoření blogu a psaní příspěvků. To je sice pravda, ale zdá se mi to trochu na úkor funkcí, kterými jiné platformy disponují - například automatické ukládání článků/tlačítko uložit a psát dál, normální práce s obrázky v textu nebo Chrome kontrola textu (prohlížeč to asi neregistruje jako psaný text a tak se není co divit, že pak tak ráda a často píšu halva). A je tu ještě jedna věc, kterou si dovolím přidat tak, jak byla napsána: "V tehdejší době to byla nejsnazší cesta dostat konkrétní text ke konkrétní čtenářské cílové skupině. Ta už je dnes via signaly.cz nedosažitelná. Obecně vzato blogová tvorba na signaly.cz upadá velmi výrazně jak kvalitativně, tak kvantitativně, nakolik to mohu posoudit coby člověk, který se tři roky věnoval výběru z blogů. Propad byl velmi zřetelný." S tím musím souhlasit. Teď je to trošininku lepší, ale ještě před pár měsíci jsem měla velmi drásavý pocit zmaru a konce, neb sem přispívali pořád ti stejní lidé, a bylo jich hrozně málo oproti tomu, co si má halva vybavuje. Ne, že bych je nečetla ráda, ale chyběla (a trochu stále chybí) tomu ta rozmanitost. 

Číslo čtyři se tázalo, zda je váš blog monotematický nebo se zabývá tím, co vám o klávesnici zavadí. Graf nemá cenu ani vkládat, monotematický blog píšou jen čtyři respondenti a jen dva na signálech. Zkrátka vezmeme i pravidelnost přispívání, neb pravidelně píše jen jeden člověk, a většina lidí (16 tázaných) přispívá méně než jednou měsíčně (7 lidí 2-3x měsíčně, 5 jednou měsíčně). To jen tak zkrátka braná statistika.

Číslo sedm už bylo zajímavější, neb jsem se v něm ptala, jestli přemýšlíte, jak nadpisem přilákat čtenáře (ke clickbaitu se přiznala jen jedna osoba, čímž jí velmi děkuji za podporu, ona ví). Na semináři na Vsetíně se mě jedna holčina ptala, jak přicházím na názvy článků a já jí nebyla moc schopná odpovědět - prostě...tak nějak... buď píšu článek a najednou mám název, nebo mám najednou název a pak píšu článek. Jak to máte vy?

S další otázkou, která se týkala povolených komentářů, to dopadlo trochu jinak. Vím, že je tu pár blogerů, co mají komenty úplně vypnuté, a přesto byla odpověď 19 lidí "Pro všechny" a 9 lidí "Pro některé". Ale jsem ráda, že to tak je. Komentáře dokáží článku dát další rozměr, dokáží inspirovat, povzbudit, nakopnout k zamyšlení... a ano, někdy se v nich lidi docela odkopou, hlavně když to přeroste v osobní útoky či dokonce soukromé zprávy. 

Zbývají poslední dvě otázky - 12 lidí píše spisovně, 16 podle toho, jaký článek píšou (na semináři jsme na to taky narazili, jazyk je totiž jedním z důležitých bodů každého blogu. Sebelepší myšlenku může totálně rozsekat špatná stylistika nebo gramatika.)

A nyní takový stručný výcuc z poslední otázky, jež zněla: "Něco na závěr? Například Vaše oblíbené blogy (i mimo signálnickou blogosféru), cenná rada pro účastníky workshopu (nebo pro Katuši) či cokoliv jiného, co vám o klávesnici zavadí."

Oblíbené blogy: Hippy, dromedar, suposlav, JiKu, PetrSt, Terka-8-8, duchovní inspirace a slovo na den, Petísek, Paluška, z mimosignálů idnesácký blog Markéty Šichtařové, Thorblog, Spread the Light. 

Respondenti vzpomínají na dřívější slávu signálnických diskuzí (i já na ni vzpomínám, neb z lidí, ze kterých šel strach, se nejen pro mě stali oblíbení komentátoři, na jejichž vyjádření napjatě čekám), chválí otevřené komenty pod článkem, tkají nad tím, že signály spějí k zániku a trochu si do mě rýpají (aspoň mi to v té mé ženské vztahovačnosti přišlo)(neříkám, že bych si to nezasloužila)

 

Co říct na závěr? Výsledky mě asi nijak zvlášť nepřekvapily. Popravdě jsem se trochu bála, že se někdo pustí do mé maličkosti, ale k tomu naštěstí nedošlo, takže všechno v pořádku, brambory v řádku. Celkem jsem uvažovala, jestli sem dávat všechny screenshoty z vypisovacích odpovědí, kdybyste měli zájem, nemám problém je doplnit, snažila jsem se to interpretovat věrně a nepřekrucovat. Pardon za zpoždění, nějak se mi toho nahrnulo dosti a tohle bylo trochu delší než nadatlit pár slov na normální článek. (A mám pocit, že jsem to ani tak nenapsala, jak jsem chtěla...)

A jen tak pro zasmání: Jak se fotí selfie.

(asistence paluška, fotila kollenka, lajky na instáči slízla Katuši)