Že bude tábor menších dětí a převahy kluků trochu jiný, to jsme věděli. Ale že to bude až taková palba, to nemohl tušit věru nikdo.

Na minitáboře sestávajícím se z 11 dětí, z toho 9 kluků, 6 dětí pod deset, 3 děti předškoláci, se prostě věci dějí jinak. Najednou zjisíte, že

  • jakýkoliv příběh jde tak trochu stranou. Dětem stačí, že po sobě můžou házet koulema a běhat po lese, a jestli zabíjí angličany nebo goa'uldy je jim upřímně jedno, takže si vymýšlíte složité příběhové manévry víceméně jenom pro sebe.
  • veškeré teoretické propočty snězeného jídla jsou úplně k ničemu, protože svěřené děti jí jako ptáčátka a to i přesto, že si chodí několikrát přidat, a vedoucí nejí skoro vůbec, protože se nedoplazí k várnici.
  • šest dospělých na tuhle bandu je prostě málo. Tři vaří, tři se starají a ve výsledku je jich šest mrtvých. Možná kdyby každé shánění na nástup neobsahovalo obíhání celého tábořiště, protože někteří drobečci jsou trochu zasnění, nebylo by to tak náročné. 
  • děti mají samostarací režim. Když ležíte v poledňáku mrtví u kafe a snažíte se dělat program na odpoledne, nechodí nikdo kolem s potřebou zabavení, protože se děti vesele hrabou v pískovišti nebo si staví v lese z šišek, nebo sekají ukradenou sekerou do kamene v zakázaném týpku nebo tak něco. 
  • jsou děti samošpinicí a že je de facto nereálné jejich obličeje a trička udržet v čistotě víc jak pět minut. Nejhorší na tom je, že je tato vlastnost přenosná i na vedení, takže na konci tábora jsou všichni poněkud zašedlého a pocintaného vzhledu.
  • zatímco večery se prodlužují, rána se zkracují. Děťátka sice odpadají už kolem deváté (což se ovšem v průběhu tábora protahuje, neboť rýpat klackem do ohně je mnohem zábavnější, než jít spát), ale po táboře i přes varování pobíhají poněkud halasně od úsvitu a vy můžete jen bezmocně halekat přes celtu "Nehoupej se na tý vrzavý houpačce, protože mi asi exploduje hlava". Nejspíš ani neví, co znamená slovo expolodovat, nebo je možná zajímá, kam až dosahuje vedoucovská trpělivost. Nebo je jim to prostě úplně jedno a neslyší vás, neb váš hlásek z hlubin spacáku je potlačen vrzáním té houpačky.
  • jakákoliv ospalost se se zapálením ohně vytrácí a jen se škrtne sirkou, v kruhu vartuje celý tábor se šťourátky v pozoru a je dokonce ochotný nezdvihat je k nebesům, protože jste pohrozili, že jim budou odejmuta. Není poslušnějších dětí, než kolem ohně.
  • platí pohrůžka maminkou a odpočítáváním. Cítíte se trochu jako tyranští diktátoři, ale zárověň víte, že není jiné cesty, protože nějaké body jsou dětem totálně ukradené. 
  • děti jsou schopné usnout během čtení pohádky. A vy na to přijdete až poté, co celou pohádku přečtete, je vám zima, z nepohodlného posezu vás bolí záda a baterka stěží doblikává. Na druhou stranu jste rádi, že jste na to přišli až posléze, protože vás samotné zajímalo, jak to skončí.
  • esence roztomilosti je tak mohutná, že vám brání po dětech házet papírové koule a chytat je. Díky tomu se daří vás vybít i nejmenším z nejmenších a vy se na ně ani nezlobíte, protože jsou cute.

A jak jsme se tam měli, co jsme dělali a jak si vedl tým vedení, to zase příště, teď musím jít debordelizovat auto. Napalmem.