Letos mám výroční Velikonoce. Čtvrtstoletné.

Vzpomínala jsem, které z těch pětadvaceti (z nichž si přece jen část nepamatuju) byly nejhezčí. Pokud bych k tomu přistupovala (nevím jak to jinak nazvat, ale romantika může být i dekadentní) romanticky, pak by to byly nepochybně ty minulé, ale celou první půlku roku 2017 se snažím zapomenout, takže je rovnou přeskočím... a vychází mi z toho nejlepší komárovské roky. 

Ať už se tam stalo cokoliv, ať už je mi sebevíc líto jak to odplynulo a že jsou věci, co prostě nezkousnu, stejně ty komárovské Velikonoce byly... dokonalé.

Sbor zpíval každý rok to stejné a každý rok stejně hrozně (já jim to nevyčítám, nadšení je hezká věc, ale jen to bohužel ke zpěvu nestačí), každý rok četl infotexty během obřadů Ondra T., každý rok bylo po mši na Bílou sobotu Apagé (Agapé, chápeme se), kde jsme většinou s děckama dali trochu vína a popovídali si, každý rok se mi ministranti snažili svíčkama zapálit vlasy, každý rok jsem napjatě čekala, až mě přijdou vyprášit a pak se u nás v obýváku usádlí a popovídáme si a oni nás vyjí a vypijou, každý rok jsme si po Vzkříšení před kostelem hromadně přáli pěkné svátky, objímali se a třásli rukama a na chvilku byly zapomenuty spory, ne vždycky žabomyší, ta chvíle byla snad jediná z celého roku, kdy jsme byli opravdu farnost, opravdu církev, a radovali jsme se společně. Většinou to trvalo jen chvilku, ale bylo to krásné a právě to dělalo z komárovských Velikonoc ty nejlepší. 

Víte, Líšeň je skvělá, ale... jsem tu cizí a vždycky vpodstatě budu. Není to ono. Dostala jsem se sem jako dospělá ženská a teď se sice začínám socializovat, ale není to místo, kde jsem vyrostla. V tomhle bude Komárov, tedy ten, který býval, vždycky numero uno.

 

Mí milí čtenáři, krom požehnaných svátků a pohody v rodinných i nerodinných kruzích (a jiných útvarech) vám přeju také to, abyste si udělali krásné velikonoční vzpomínky a abyste si je vždycky vyvolali - a abyste zažili tu pravou radost až zazní to velkolepé (v Líšni ucajdané) "HALELUJA! Živ buď nad smrtí slavný vítěz..."

A kdybyste nevěděli, odkud je nadpis článku - koukněte na frázovní taky hezké písničky Sione, chval Spasitele.