Lehce nesouvislý článek vzniklý z čiré radosti nad tím, že se jmenuju, jak se jmenuju.

V roce 1992 mě rodiče, po zavržení jmen Jiří a Alžběta, pojmenovali Kateřina. Proč se nejmenuju Jiří je zjevné, Alžbětu zase (rozumně) zamítl můj otec. 

V roce 1999 jsem se stala Katkou. Překřtili mě na ni učitelé a spolužáci ve škole, později mi tak říkali i spoluzpěváci, bratranci a sestřenice, lidi, se kterými jsem se potkala na táborech. Katkou jsem byla dlouho. Nejdřív mi to nevadilo, ale najednou mi přišlo, že nejsem žádná Katka. Začala jsem přemýšlet, kým tedy jsem...

Přišel rok 2007 a já se dostala do nové party. Zavětřila jsem příležitost. Nastal čas zbavit se Katky a být někým jiným! A pustila jsem se do toho. Najednou jsem byla Káťa, Kačka, Kač, Kačenka, Katuška, Kačí, Kachna, Kača, Kaťuša. 

Najednou jsem byla já. 

Neřekli byste, co s váma vaše jméno dokáže. Pro spoustu lidí jsem Katkou zůstala, protože se nedokázali přeučit, a s takovými lidmi si prostě nepřipadám tak dobře. Zároveň mám špatnou zkušenost s lidmi, kteří mi jménem neříkají a osloví mě nějak jinak - zlato, brouku, kámo. Takoví mě vždycky zklamali. Nejde o to, aby nedošlo k mýlce, že vás někdy někdo něžně či neněžně osloví, ale o to, že vám jménem neřekne vůbec nikdy

Všimněte si taky, jak k některým lidem to jméno sedne. U někoho si hned na první pohled řeknete "To bude beztak Verča!" a ona to Verča je. A u jiných je to zase naopak, i když víte, jak se ten člověk jmenuje, pořád mu říkáte jinak, protože jeho jméno mu vůbec nesedí (zažila jsem to u jedné Šárky, které lidi nezávisle na sobě říkali Terko).

Zároveň se zkuste zamyslet, která jména se ve vašem životě vyskytují a jeslti nemají společné charakterové vlastnosti. Moje Terezy mají v sobě jistou rozporuplnost, Tomášové jsou loajální, Lídy konfliktní a kverulantské, Lukášové nebetyční vtipálci a každý David, který se mi připletl do cesty, ve mně zanechal pár šrámů, z nichž některé se hojí doteď. 

 

Jestliže se v tuto chvíli ptáte, co mě navedlo k tomu, abych napsala tento káťovědný článek, tak vězte, že jste se dostala do úběžníku svého jména, kdy jeho obdoby a varianty z různých prostředí naprosto záhadným a fascinujícím způsobem splynuly. Ve dvou partách naprosto nezávisle vznikla "Kača", přidala se ke "Kačce" a "Kachně", oslovujeme a voláme "Kačí" a já jsem spokojená, protože nic hezčího bych si nemohla přát a pokaždé, když se to "Kačí" ozve, jsem z toho na větvi a doslova se vnitřně tetelím, neb mé jméno je jedna z nejlepších věcí, co mi mohli naši dát a je mou součástí a mou identitou a mým štítem a zástavou a obchodní značkou a já si nemůžu pomoct, věřím, že vám to mnohým přijde jako banalita, ale pro mě je odstranění "Katky" téměř beze zbytku z mého života ohromným úspěchem. 

 

"Já jsem se celkem divil," řekl kamarád na mé letošní oslavě narozenin. "Tvrdí, že jsou tvoje kamarádky, ale říkají ti Katko!"

Nebyla jsem Katka, nejsem Katka a jestli Katka někdy budu, tak pověsím pero a Cílka na hřebík a sbohem!