Není moc lidí na našem zeleném ústavu, kteří by mě dokázali tímto způsobem nadchnout. Po absolvování pedologie s ním jsem si zapsala každý další volitelný předmět, který vyučoval. Byl fascinující. Poslouchala bych ho celé hodiny. Vlastně mi připomínal profesora Trávníčka. Rozsahem znalostí i poutavostí vyprávění. A taky další věcí...

Dokázal básnit o hlíně a kamenech, o kopcích, krajině, o minulosti i budoucnosti. Neskutečný člověk. Filozof a do toho vědec, ale ne s klapkama na očích, viděl vždycky v souvislostech a ukazoval nám je, nečekané cesty k nečekaným cílům.

Ty poslední dva roky byly politicky poněkud náročnější. Změny ve vedení školy i ústavu, boje, rozdělení zasvěcených pro a proti...

Pamatuju si na poslední věc, co jsem mu řekla, když jsem odcházela ze zkoušky: "Fandila jsem vám, pane profesore." 

"Děkuju," řekl a potřásl mi pevně rukou.

Je to deset minut, co jsem se to dozvěděla. Jen tak mimochodem, mezi řečí. Jako by lidi neviděli, co to bylo za člověka. Učitel neskutečných rozměrů, nadšení a nadání, vědomostí... 

 

Šťastnou cestu, Klemente Rejšku...