aneb Malé podzimně-halloweensko-dušičkové ublognutí

 

Tenhle článek jsem měla rozepsaný loni... předloni i předpředloni... a letos asi tak v srpnu jsem ho smazala, že když jsem ho nedopsala doteraz, nedopíšu ho nejspíš nikdy.

A ono asi jo.

Inspiroval mě k tomu článek v dnešním výběru z blogů a taky ten na ŽMM, na konci textu zmíněný. Tím nechci říct, že bych z nich nějak vycházela nebo že bych jim chtěla přizvukovat či oponovat, jen jsem si je přečetla a řekla si, že letos už to ze mně vypadne, a tak i já přicházím se svou troškou do mlýna.

 

Mám ráda Halloween.

A mám ráda i Dušičky.

Náš středoevropský Halloween nemá s tím angloamerickým společného de facto nic. Je to jen karneval, navlečeme se do scary kostýmů a vydlabeme nějakou tu dýni, pořádají se halloweenské veselice, v obchodech jsou halloweenské slevy (miluju slevy, ať mají jakékoliv přízvisko!), člověk má aspoň důvod sáhnout po umělé krvi a roztrhaném závoji. Pro obchodníky je to příjemný přechod z "Hola hola, škola volá" do "Tak zase po roce máme tu Vánoce". A fakt si nemyslím, že by kdokoliv z dětí, které se navlečou na školní tématický den do kostýmu, či z nás trochu větších, kteří tak večer vyrazí do města, zapomněl právě kvůli tomuto na dušičky. Protože v rodinách, kde je návštěva hřbitova tradicí, tato tradice rozhodně nevyzmizí jen kvůli dýni. Když jsou děti zvyklé, že se jde o Všech svatých do kostela a vzpomene se na zemřelé, nepřestanou tak později činit právě kvůli kostýmu zombíka. 

Na druhou stranu, ti, kteří pranýřují Halloween, neb vytlačuje naše věrné zemřelé, kolikrát si na ony zemřelé vzpomenou během roku? Kolikrát se za ně pomodlí a kolikrát jdou na hřbitov? Protože pro mě osobně je mnohem větší problém to, že lidi řeknou (a fakt to někteří říkají): "Hm, listopad, to zas budu muset na hřbitov se táhnout, spousta lidí tam bude, zaparkovat nebude kde, člověk se nemůže ani otočit, aby ho nikdo nevykradl, všude protivní prodavači věnců". Nějaká zubatá dýně, která mě osobně sice nijak neiteresuje, ale pro děti to může být dobrá zábava a pro mnohé fajn dekorace, to je oproti tomuhle docela neškodný čajíček (čaj z dýně, to by mě zajímalo, jak by to chutnalo).

Už zase dštím. Jsem nějaká jedovatá. Asi proto, že mi nevyšel můj letošní vymyšlený halloweenský kostým, velmi mysteriózní postava - balíkář, co zvoní (nesehnala jsem odpovídající messenger bag) (jo, a taky nám nevyšla halloweenská akce),

 

Ale teď vážně, dýně i mrtvé stranou.

Takhle na přelomu října a listopadu, když se brodíte záplavami listí, je plačtivé počasí a půl semestru za vámi, hodí se mi sem obě události. Myslím, že pro uctění památky našich zemřelých by nemohlo být lepší období - na hřbitovech je krásně (aspoň pokud vám vítr neháže na hlavu větve jak nám v neděli) a my si při blikání stovek červených světýlek můžeme vzpomenout, že nás předešli se znamením víry a spí spánkem pokoje. A zároveň se do těchto tmavých, foukavých a mlžných nocí hodí to naše české pojetí halloweenu, který je zkrátka jen o tom, kdo bude mít lepší kostým.

Což tedy naprosto suverénně vyhrává můj kamarád Marek, který na halloweenskou akci dorazil s cedulí "Jsem mrkev".

P. S. A navíc! Kdy jindy si pustit Burtonovu Nightmare before Christmas???