Jak jsme zvládli odmaturovat bez přidávání do FB skupin "Marutuji 2012"?

Jak jsme dokázali vystudovat bez taháků na chytrém telefonu?

Jak jsme mohli žít bez natáčení trapných okamžiků na mobil?

Jak jsme to zvládali bez chatování?

Jak jsme zabíjeli čas o přestávkách bez Youtube, Instagramu a Spotify?

 

Jak...

 

Jak, no, úplně normálně. Kdy kdo maturuje jsme si prostě řekli, taháky se psaly ručně (a myslím že byly o dost lepší, když vám zabaví mobil, jste prostě nahraní), trapné okamžiky se nemusely natáčet, neb se o nich ještě dlouho mluvilo (například když nám s kamarádkou zabavil učitel dopisy, co jsme si posílaly), čímž se dostávám k tomu chatování, protože co jiného byly ty naše vzkazy na lavici a po papírkách, no, a o přestávkách jsme byly s ženskými nasedané na topení nebo na židličkách na chodbě jak slípky na hřadě, drbaly jsme o stošest a nijak nám nechybělo, že nám k tomu permanentně nevyhrává nějaký pitomý "letní" song, co ani nemá pořádný drajv (ano, mluvím o tom proklatém Despacitu).

 

Je to vtipné. Jsem o necelé čtyři roky starší než můj bratr, a on přitom už tohle všechno měl jinak. Od začátku do konce. Technologie se dneska mění tak hrozně rychle, že to pomalu ani nestačím sledovat. Jsem spokojená se svým místy vařícím noťasem a "wépéčkem" (tolik naprosto nepochopitelně proklínaný Windows Phone, jinak Nokia). Zatímco lidi kolem té mé pětadvacítky, kteří zažili časy "před" mají mobily a počítače prostě jako prostředek k něčemu, lidi třeba bráchova věku a mladší se ženou za nejlepšími vychytávkami, aniž by je vlastně potřebovali. 

A i když jsem zažila ony časy "před", černobílý mega monitor zhruba kolem půlky devadesátek a drahý anténkový Alcatel, stejně už mi dneska ten noťas, co se vejde do kabelky, a mobil, co se nevejde do kapsy, přijdou nepostradatelné. A nejen ve škole.

 

O tomhle tématu jsem psala už víckrát, ale já stále nevycházím z údivu. I když je to pořád kolem nás, běžně v tom žijeme a běžně to používáme, stejně mi pořád padá brada, za jak krátkou dobu se to dostalo tam, kde to je. 

A taky si pak připadám jak babka stoletka, když se mě děcka sotva o dva roky mladší ptaji "A jak jste to přežili bez..."

 

A jak to vypadá s vámi a technologiemi?