Nedávno jsme nad druhým pivem rozpoutali debatu na téma "Na co kdo připíjí, když se připíjí". Obvykle totiž neříkáme konkrétní přípitek, ale jen "Kampai" (myslela jsem, že to je čínsky, ale ono je to asi spíš japonsky), a nějak jsme si asi potřebovali sesumírovat, co se pod tím naším pozdvihnutím sklenice skrývá...
Na co všechno připíjím?
Na staré a nové přátele; na přátele, kteří zůstali i na ty, kteří odešli; na lásky, co byly, jsou a budou; na lásky, které zranily; na lásky, které byly krásné k pláči; na společný smích; na spojené ruce; na chvíle, kdy čas není nic; na cesty, které mizí za obzorem; na cesty, po kterých jsme šli i na ty, po kterých nikdy nepůjdeme; na západy slunce, kdy básníkovo pero pláče odlesky rudé na papír; na orosená rána; na vůni karbolu na malých nádražíčkách; na rozpálenou mez; na strniště, po kterém běhají malé větrné víry; na chvíle pod hvězdami, kdy rty šeptají "Díky"; na všechno, co se má stát a na všechno, co se stalo; na to dobré a na to špatné o jeden lok víc; na všechny písničky o kometách, které odletí a zbyde jen vzpomínka; na vzpomínky samotné, ať už jsou jakékoliv...
Kdyby měl člověk všechno tohle říkat při každé nové rundě, padla by mu pěna.
A tak, když pozvedám orosený krígl s brčkem ladně zapíchnutým do nadýchané čepice (jakožto uživatelka rtěnky šetřím našemu výčepnímu nervy a sklo), v hlavě mi rezonuje jediný přípitek, ve kterém je shrnuto všechno napsané a ještě víc nenapsaného: "Na život!"
A na co připíjite vy?
Komentáře
Hezké, poetické. My třeba s kamarády zásadně připíjíme "Na úmysl svatého otce", občas k tomu přidáme i "za duše v očistci" :) Ale "na život", to je takové hezké shrnutí...
U nás se připíjí na zdraví a na spásu;-)
Je to krásně poetické, jak to už u katusi obvykle bývá.
Ale ...
Takový přípitek nemá kulturu.
Připomíná mi to modlitby protestantů. Semele se dohromady všechno možné, na konci už si nikdo (a snad ani Pán Bůh) nepamatuje, co bylo na začátku.
Katolická tradice eulogické modlitby je jiná. Jedna modlitba (jeden přípitek) = jedna myšlenka. V latinských modlitbách je to ošetřeno i tím, že jedna modlitba = jen jedna (byť rozvitá) věta.
Ještě dokonalejší je v tom východní tradice. Je to opravdová kultura, já to obdivuji (zažil jsem na vlastní kůži a připadal si jak západní barbar) a měli bychom se to alespoň trochu naučit. Aby Evropa mohla dýchat oběma plícemi :-)
http://www.navychod.cz/articles.php?id=c900ac82-dc07-102d-bc3e-00e0814daf34
Na nová kněžská a řeholní povolání :-)
Slyšel jsem, že Židé připijejí "lechajim" - na život ;)
@JiKu Mně vždycky přišlo, že těch šest štoudví vína na svatbě v Káně ("... já jsem čet' u Kalvína, že pět set litrů vína ...") bylo strašně moc. Ale jestli tam bylo tolik hostů a taková spotřeba jako na malé gruzínské svatbě podle toho Vašeho článku, tak jim to dalo akorát tak trochu času hostinu spěšně ukončit.
My jsme připíjeli na: Děti našich rodičů.. :D Opravdu piješ pivo brčkem?
@Schalke Když mám výraznou rtěnku, tak vždycky, ono to pak jde ze skla fakt blbě umejt a já šetřím své hospodské.
Když ale piješ alkohol brčkem, rychleji se opiješ je to tak? ;)
A není nějaká odolnější, nesmívací rtěnka?
Nebo hrozí-li akutní nebezpečí návštěvy hostince, vynechat nátěr :-)
@Schalke No myslela jsem, že to tak funguje, ale naštěstí to na mě nepůsobí :D a v kombinaci s pivem nakonec většinou povolí každá rtěnka.
@suposlav Já nátěr ráda. Dokonce i v hostinci.
No já pil jen jednou brčkem, teda dvouma spojenýma, burčák z 5ti litrovyho demižonku a působilo to mě teda fest :D
Můj taťka když je v dobrém rozmaru při pripitku říká: “Vzhůru do bezvědomí.”
Když jsou narozeniny v naší rodině tak zpíváme Mnoga ljeta.. při přípitku.
@Schalke - my taky :)
K tomu pití piva brčkem - když jsem v září byla v Kazachstánu, tak jediný kulturní šok jsem měla spojený právě s pivem, když mi v Almatě přinesli pivo s brčkem. Poté, co viděli můj vyděšený pohled, tak to další už donesli normálně. A pak v Astaně, kde si pivo dal i kolega, tak jemu donesli pivo klasicky, a mě s brčkem. A když jsme se ptali proč, tak jsme se dozvěděli, že holky to tu prostě takhle pijí...
Tak nevím, jestli kvůli líčení, nebo je to nějaká jejich tradice, ale teda překvapilo mě to.
To je krásná patriarchální tradice (že se Kazašky dobrovolně opíjejí rychleji než jejich mužští soupitníci).
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.