Čtvrtek je můj táborový krizový den. To pravidelně podléhám záchvatu zoufalství, neužitečnosti a neschopnosti.
No, akorát obvykle to bývá čtvrtek na táboře, ne čtrnáct dní před táborem.
Dneska se mi odhlásilo další dítě. Máme sice pár nováčků, ale ne dost. Jede mi jen třináct dětí a v hlavě mi běží myšlenky - vyjdeme s penězma? Kolik svých na poště vyšlapaných korun do toho budu muset vrazit? Najednou lituju těch plavek co jsem si včera koupila. Dvě stovky, směšná částka - ale chleba na jeden den. Zmítají mnou pochybnosti, jestli to ještě vůbec dělat a proč to tak je. No, proč, to vím - velcí jsou velcí a malí jsou malí. V naší cílovce je prostě generační trhlina. A taky se dnešním dětem na stanový tábor moc nechce. Bez teplé vody, bez elektřiny, bez internetu, bez obchodu. A jestli jet dál... Ale asi jo. Aspoň pro jeden úsměv, pro jeno odřený koleno, pro jedno nové přátelství.
Pozoruju na sobě s hrůzou, že jsou pro mě děti sice stále hlavní aktéři, kterým chceme vyrobit nezapomenutelné prázdninové zážitky, ale že čím dál častěji je to pro mě osmnáct stovek na nožičkách. Počítám každou korunu - jídlo, materiál, ubytko, benzín. S hrůzou se klepu, jestli nám ještě příští rok půjčí tábořiště. Je nás jen lehce přes dvacet - a čtrnáct dní ho blokujeme turnusům o padesáti lidech...
Chce to pokoru a víru, já vím. Ono to ani jinak nejde dělat. Pán náš tábor v rukou třímá už od začátku a zatím ho vždycky jen tak výstražně popustil, ale pak zase pevně chytl. Ale i tak... pochybnosti a hlavně trochu zklamání, protože my děláme opravdu dobré tábory, a přitom tam jezdí jen hrstka dětí...
Původně jsem vás chtěla nostalgicky zaměřeným prázdninovým článkem upozornit na probíhající hlasování o blogera roku - jsou tam mé oblíbené blogy, tak přestože na počet nominací jsou tři hlasy dost málo, lípněte je tam, ať svým blogerům vyjádříte, že jste s nimi.
Ale místo původního záměru jsem se musela vylít z tohoto, koneckonců o tom blogy jsou, že jo.
Komentáře
Taky jsem před lety jezdívala s dívčím oddílem na tábor. Postupně nás bylo stále méně - děvčata dospívala, měla jiné zájmy, mladšího dorostu bylo málo. Kladla jsem si podobné otázky po smyslu toho všeho. Už před lety se dětem moc nechtělo - být jen v přírodě, bez televize, (mobily ještě běžně nebyly), chodit pěšky atd.
Smekám před lidmi, kteří se dnes dětem věnují, obětují svůj čas a finance a dokáží děti něco naučit a zaujmout je. To musí být dnes daleko těžší, než za mého mládí... :-)
Možná by bylo dobré dát sem odkaz na web toho tábora nebo prostě víc informací...
@organo - Já bych se toho strašně nerada vzdávala, strašně mě to baví...
@BBB1 on ten odkaz je fikaně schovaný pod poslední větou...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.