Přicházejí pravidelně, když se láme čas.

Stojí mimo dosah plamenů prvního letního ohně. Skrývají se mezi stromy v hlubokých stínech, které vykreslil měsíc. Jejich odraz zachytím na hladině rybníka. Zahlédnu je koutkem oka za barevnou clonou zvířeného listí. Vyloupnou se na okamžik z podzimních mlh. Jejich stopy najdu v čerstvém sněhu. 

Když měsíc překryje mrak, když nebe vymaluje západ slunce, když se od vody zvedne mlha, když poprvé zafouká teplý vítr. 

Moje stíny z minula. Přízraky. Nebo odlesky, chcete-li. Přichází, když se něco mění, když se otřásám v základech, když mám nostalgickou náladu nebo prostě jen když mi ujede autobus, lampa nad zastávkou podivně zabliká a do uší se mi spustí ta správná písnička.

Zdvihnu hlavu a kolikrát si protřu oči. 

Jako by člověk koukal zpátky do minulosti. Stejné místo, ale jiný čas. Jiný člověk. Možná jenom stín, možná osamělý chodec, který si mě ani nevšiml. Ale já vidím co vidím. Nejsou to jen přeludy, déja vu. Dívám se na odlesk něčeho, co se už stalo a nebude se nikdy opakovat. Důvody jsou různé. Vzdálenost, čas, život... Kolikrát se to vynoří zcela bez smyslu, aniž bych na to pomyslela, ale přesně mi to padne do nálady. A někdy se mi díky takovému flashbacku najednou něco spojí, vyjasní... a já stojím na ulici, ztuhlá uprostřed pohybu, zírám na něco, co tam není a z toho nového poznání mi třeští hlava. 

Možná si říkáte, co to do mě vjelo, že tu rozvíjím takovou podivnou skoro-až-duchařskou teorii. No, vězte, že jsem tuhle při návratu z práce šla, v zádech ten zmiňovaný jižní vítr, kolikrát jsem si i popoběhla, jak mě tlačil do kolen... a najednou jsem přímo proti sobě, na konci ulice, spatřila scénu, co se tam nedávno odehrála a která se nejspíš už nikdy neodehraje. Viděla jsem ji úplně živě a celé se to změnilo do nudného nároží až po několikerém zamrkání.

A jižní vítr mě unášel dál, naplnil mě, vyfoukal mi hlavu a já si přála nechat se od něj nést, v jeho teplé náruči, kamkoliv by chtěl, jen pryč od všech mých stínů z minula. 

 

Přichází pravidelně, když se láme čas.

A já jim pravidelně podléhám, mým stínům z minula...