Krajinářství... Když jsem si téměř již před deseti lety zvolila tenhle obor jako cíl, měla jsem velmi nejasnou představu, do čeho jdu. Byla jsem zmámená Cílkovými dechberoucími texty a celkově tím jménem - krajinářství, krajinářství... vždyť už tehdy jsem plakala nad nedostupným obzorem a hřálo mě u srdce kouzlo mezí a zapomenutých křížů v polích, celý ten známý obraz české takzvaně barokní krajiny.
Blížím se ke konci první části studia (ať už státnice dám nebo nedám) a tak trochu mě to nutí bilancovat, jako vždy, když něco končí a my zatím nemáme dost odvahy hledět vstříc tomu, co přijde.
Rozvažuju... a vychází mi z toho jediné. Přestože jsem mnohokrát klesala pod tíhou neznámých a nových předmětů, které mi nic neříkaly, ba dokonce se mi i lehce hnusily (ehmmyslivostehm), ani jednou jedinkrát jsem nezapochybovala o tom, zda jsem si vybrala správně. Pro vysokou školu tak neobvyklá pospolitost naší fakulty, setkání s novými lidmi, všechno to nové a zvláštní - nelitovala jsem, opravdu ne.
Je pravda, že techničtější zaměření mého oboru se snažilo potlačit tu cílkovskou stránku ve mně - naštěstí (či naneštěstí?) neúspěšně. Však si všichni vyučující pochvalují moje seminárky, jak se to krásně čte :D
Když se podívám na krajinu, nevidím soustavu lesních cest, koryt, solitérních krajinných prvků a hospodářských souborů.
Když se podívám na krajinu, vidím polňačku podél vonící meze, v dálce se stáčí řeka a pod osamělým stromem nedaleko borového hájku starý kříž s nápisem, který se už ani nedá přečíst.
Jediné, co mě mrzí na naší škole - jak pohrdlivě se na nás dívají všichni ti sociologové, ekonomové a uměnovědci. Lesárna, hnojárna, pch! cedí mezi zuby a ani na chvíli jim nedochází, že cítí-li se někde, v nějaké krajině, doma a příjemně, je to díky lidem, kteří rozumí lesům a polím a dokážou jim dát tvar a udržet je v něm.
Snad jsem to řekla trochu kostrbatě, ale už o čtyři minuty přetahuju přestávku, takže dodám jen to, čím pro mě je, bylo a (doufám) bude krajinářství:
A všechny cesty
Po nichž mohls jít
Vedou náhle pořád stejným směrem
Orosenou travou
Chladným úvozem
Přes polední horko
Na voňavé mezi
Vstříc modrému obzoru
A všechny cesty
Po nichž chtěl jsi jít
Vedou náhle zase stejným směrem
K chaloupce bílé
Schované v údolí
Které nosíš v srdci
(vyškrabáno ve skriptech Pěstování dřevinné vegetace, naškrabáno do nich minulý rok před zkouškou)
Ať už to celé dopadne jakkoliv, snad jednou budu mít možnost přispět k tomu, aby krajina našeho srdce zůstávala stejná - taková, jakou ji máme rádi...
(A teď už ale fakt konec přestávky!)
Komentáře
@jiku -to ovšem nezmění nic na tom, že fakta v dromedarově článku jsou pravdivá !
Z definice. Zborcené harfy tón, mrtvé milenky cit, aktivní lid, nepravdivá fakta ...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.