O mé podvratně orchestrální činnosti jsem psala už několikrát. Teď mi k tomu přibylo ještě sopránové pištění Händelova Hallelujah a doplnilo to řadu mých kolektivně hudebních zkušeností korigovaných dirigentem. Zkrátka a dobře - pár mávalů už jsem zažila.
A dneska jsem při pokusech sžít se se stylem dirigování toho sborového přišla na zajímavý příměr: když je dirigent špatný nebo ledabylý nebo dokonce vůbec žádný (viz naše kapela), dochází často ke sporům, ke přím, k disharmoniím, k rytmickým zločinům, ba přímo k vraždě hudby (nepřeháním zas tak moc).
Zato když je dirigent dobrý - jako ten kluk, co nás teď mává v ZUŠce a fakt ukáže každý nástup - muzikant nemusí vůbec na nic myslet. Ví kdy začít, nemusí se stresovat a prostě si užívá skladbu. A ono je to potom hodně znát i na výsledku, to pozná i laik, ten zlom, kdy jde hudba od srdce a kdy jde prostě jen z musu.
A ono je to v životě stejné. Když místo fušerských máchalů koukáte na Dirigenta, hned vaše hudba zní krásně a ne jako rozskřípaný akordeon... a protože je to Dirigent výborný a rád by, aby Jeho symfonie zněla čistě, taky občas někomu zahrozí taktovkou nebo po něm hodí klíče - a je jenom na nás, jestli se urazíme a odejdeme, nebo se zastydíme do morku kostí a začneme se snažit.
Komentáře
Ať se dívám, jak se dívám, ten příměr z posledního odstavce prostě nefunguje. Mně žádný Dirigent nástupy nemává, natož aby po mně házel klíče ...
Jak se řekne dirigent, tak si vždycky vzpomenu na tuto scénu: https://www.youtube.com/watch?v=ngqJVabyhs0&feature=youtu.be
Ještě že je náš Dirigent kliďas a ne takový nervák. :)
Ty jo, tak házení klíčů jsem ještě nezažila. Měla bych tu nevýhodu, že bych netušila, kam uhnout. :D
Jo,každou chvíli by to svištělo kolem uší...
Je prý zázrak tě najít.Katko,jak těžký je ten zázrak pro mne?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.