Nedá mi to. Ten blogový flame, co tu zuří ohledně oblékání, si přímo říká o komentář jedné podpatkové, ortěnkované a osukněné katoličky.

To mám z toho, že v mezerách mezi myslivostí čtu, co zrovna frčí, místo abych dopsala ten článek, co mám rozesmolený už skoro týden a který není (!) nadávací.

Ale když už jsem na té ostré vlně (sníh, facebookové diskuze apod.), ještě z toho surfu slízat nebudu.

 

Padla tu mimo jiné otázka, jak hluboký je správný katolický výstřih. Tady se dopustím poněkud nevkusného, leč pravdivého prohlášení: na výstřihu houby záleží. Pokud pod trikem něco máte, tak to prostě neschováte. Nemluvě o tom, že výstřih ke krku a rolák vypadá zvlášť na mohutnějších vršcích blbě a vlastně víc ukazují, než by skrývaly (převládající názor a holý fakt). 

Nemluvě o tom, že katolický výstřih je blbina. Byl středověk katolický?

(Bratři z Limburka, Přebohaté hodinky vévody z Berry (asi 1416))

(Pardon za tu hroznou montáž a kvalitu fotek, je to z křídového papíru a mám tu tmu)

Vidíte? I u šatů obyčejných žen (vlevo dole) je nějaká dekoltáž, ramena sice zahalená, ale nejedná se o beztvaré hábity, šaty mají pas a ženská je v nich co? Šik. 

Anebo - podívejte se na všechny Madony napříč historií - zrcadlí oděv doby, v které byly stvořeny. Vidíte někde nějaký "katolický výstřih"? Rolák? 

 

Helejte, já nechci na nikoho útočit, každá ať si nosí co chce, to je její věc, je to subjektivní!!

 

Ale! Prosím vás, dvě věci. Za á: nezaměňujte vyzývavost a to takzvané chic. To totiž není v oblečení, to je v hlavě. Zcela a naprosto. Když bude chtít holka provokovat, dokáže to i v té zmiňované burce. Když slečnu, co to má tak jako nalehko (mravy, rozumějte) oblečeme do šatů od Valentina či Elie Saaba, stejně bude pořád vypadat jako vy-víte-co. Naopak, pokud si je ženská sama sebou jistá, spokojená a oblíká se tak, aby se líbila sama sobě, bude šik i v maskáčích a s umaštěnou hlavou. Femme fatale není o parfému, rtěnce či botách od Jimmyho Choo. To je o tom, že dotyčná ví, jaká je, ví, jaké má přednosti, nedostatky, a dokáže jedno vynést a druhé potlačit. Že se umí chovat (nevyškrabuje si zbytky jídla u stolu a tak (nadsázka!)), že ví, co k jaké příležitosti na sebe (dress code není hračka, páni to mají jednoduché, ti si dneska snad krom plesu v opeře vystačí s padnoucím černým oblekem a čistou kravatou, tam se ty drobné nuance setřely; ale dámy, my to máme holt náročnější) a hlavně (a tím se dostávám k za bé) - nedívá se skrz prsty na ostatní jen proto, že jsou jinak oblečení. Je to smutné, ale nejpřezíravějších pohledů se mi vždycky dostane od těch nejméně upravených žen.

 

A teď ke mně: jaké já mám právo se tu vyjadřovat k módě?

Inu, stejné jako každá žena. Každá z nás má na tu věc jiný názor, líbí se jí jiné věci, sluší jí jiné věci, jedna se maluje, druhá si nehty lakuje, třetí se nad tím ošklíbá. Já ráda svou červenou rtěnku, laků na nehty mám neúrekom, podpatků zrovna tak, šaty a sukně nosím hodně, slimky taky a dokonce jsem si před Vánocemi koupila legíny (blbý načasování, to vám řeknu, teď do nich zase musím zhubnout). 

Chovám se tak, protože jsem vyzývavá a chci někoho provokovat? Ale prdlajz, já (někdy a některé) provokuju maximálně psaním, ne oblékáním. Já tak chodím, namalovaná a hezky oblečená, protože chci. Od té doby, co jsem u nás na LDF, jsem si nějak přestala připadat jako ženská, tak si to aspoň každý den při obouvání bot připomenu.

Je to marnivost? No možná? Nevím. Jak to poznám? Já to beru tak, že když už nás Pánbu jednou stvořil jako krásný něžný stvoření, tak mu to přece nebudu kazit, ne? 

 

(A teď se jdu zase učit a v další přestávce zkusím dodělat ten článek, co tu mám nedokončený.)

(Já prostě musela se svou troškou do mlýna!)

 

Edit: jak bylo výstižně řečeno jinde: pokud bychom chtěli obléct klasickou katoličku, bylo by to opravdu (neurazte se nikdo) ve stylu "stará mladá". A to si myslím, že je neženské ještě mnohem víc, než kalhoty (které dokáží být pekelně ženské, co třeba taková Marlene Dietrich?)