(napsal můj bratr, zveřejněno s jeho souhlasem. Berte to jako odlehčení v dnešní poněkud napjaté době)

 

Karkulka byla jedináček a bydlela s rodiči na kraji malé vesničky kdesi v šumavských lesích. Karkulka byla vesnické děvče, jen tak něčeho se nebála a byla velmi samostatná. Jelikož okolní lesy byly husté a Karkulka si do nich stále chodila hrát, rodiče jí pořídili pestře červený pláštík, aby se v lese lépe hledala, kdyby se jí něco stalo. Karkulka si plášť zamilovala a stále v něm chodila.

Jednoho dne řekla maminka Karkulce: „Myslím, že už jsi dost velká na to, abys skočila do údolí za babičkou. Dlouho tě neviděla a bude ráda za každou společnost.“

Karkulka byla nadšená, protože měla ráda dobrodružství a samozřejmě i babičku. Cestu znala, jelikož k babičce s rodiči už párkrát šla, ale nikdy u ní nebyla sama. Maminka Karkulce nachystala košíček a do něho dala pro babičku ponožky a flaštičku něčeho dobrého na zahřátí.

Karkulka vyrazila radostně na cestu v pláštíku a s písničkou na rtech. Vykračovala si po lesních cestách a přitom si prohlížela krásné motýly na paloucích a zurčící potůčky. Když tak šla, začalo se jí najednou zdát, že ji někdo sleduje. Snažila si toho nevšímat, ale když se v jednu chvíli křoví vedle ní pohnulo tak, že skoro leknutím vykřikla, otázala se jen tak: „Kdo tam?“ Nečekala, že by se jí někdo ozval, o to víc ji zarazilo, když z křoví vylezl obrovitý vlk.

„Ahoj Karkulko,“ pozdravil.

„Ahoj,“ odpověděla trochu roztřeseně Karkulka.

Vlk vyšel doprostřed cesty a zeptal se jí: „Co to máš v košíčku?“

„Ponožky a flaštičku,“ odpověděla Karkulka automaticky.

„A kampak to neseš, Karkulko?“

„Za babičkou…ale co tě to vlastně tak zajímá,“ vzpamatovala se Karkulka.

„Ale nic,“ začal vlk vtíravým tónem. „Jen by babičce udělala radost třeba i kytka přímo od tebe, natrhaná tady v lese.“
Karkulka si pomyslela „Co se stará o babičku co se jí líbí, ale je fakt, že to není tak špatný nápad. To máš pravdu, vlku,“ řekla pak nahlas a začala trhat květiny poblíž cesty. Byla do toho tak zabraná, že si ani nevšimla, že vlk odběhl. Když už měla hezkou kytici, svázala ji trávou a pokračovala v cestě.

 

Zatímco Karkulka trhala kvítí, vlk se vydal k babiččinu domku s ďábelským plánem. „Sežeru babičku a budu mít její chaloupku s postelí a kurníkem, a potom sežeru Karkulku a budu mít i flaštičku a ještě se dobře najím.“

Když přiběhl k chaloupce, zaklepal na dveře.

„Kdo tam?“ ozvala se zevnitř babička.

„Tady Karkulka, nesu ti něco dobrého,“ odpověděl vlk co nejlíbeznějším hláskem.

„Pojď dále, Karkulko,“ řekla babička a otevřela dveře. Jen co dveře otevřela, vlk skočil a celou babičku sežral. „Baba tuhá,“ pomyslel si, když mu lezla krkem. Pak se rychle oblékl do nějakých babiččiných věcí,  a skočil do postele.

Na Karkulku nemusel dlouho čekat a už za chvíli slyšel klepání na dveře. „Pojď dál, Karkulko,“ řekl vlk babičkovským hlasem. Karkulka si pomyslela, jak babička ví, že to je ona, ale neváhala a vstoupila.

„Co mi to neseš v košíčku?“ ptal se hned vlk.

„Ponožky a flaštičku,“ odpověděla Karkulka „Ale tobě, babičko, budou asi malé. Jak to, že máš tak velkou nohu?“

„To víš, děvenko, už je mám stářím celé sešlapané a ploché.“

„A babičko, jak to, že máš tak velký nos?“

„Mám ho opuchlý od rýmy,“ odpověděl vlk už trochu nervózně.

„A jak to, že máš tak velké oči?“

„Od šera ve světnici!“

„A proč máš tak velkou pusu?“ divila se stále Karkulka.

„Abych tě mohl sežrat!“ nevydržel už vlk, vyskočil z postele, vrhnul se ke Karkulce a sežral ji. „Urážet mě bude,“ ulevil si. Ještě vypil flaštičku a lehl si zpátky do postele a usnul.

 

Zrovna kolem chaloupky šel hajný a řekl si, že jako vždy navštíví babičku. Ale už když se blížil ke dveřím, slyšel ohromné chrápání, které babičce rozhodně nepatřilo. Nakoukl oknem a hele ho, vlk spí v babiččině posteli. „Ale kde je babička?“ pomyslel si hajný. „Že on ji sežral! No to počkej vlku,“ rozzlobil se a vytáhl dlouhý lovecký nůž. „Staré dámy požírat nebudeš!“ Vnikl neslyšně do světnice, pomalu se přiblížil k tvrdě spícímu vlkovi, a když byl u něj, nožem mu rozpáral břicho od shora dolů. Na podlahu u postele se vykutálela Karkulka a hned za ní babička.

„i tebe snědl, Karkulko?“ podivil se hajný. „Já mu dám za vyučenou!“ nanosil vlkovi do břicha velké balvany, babička břicho zašila a pak se všichni schovali.

Po chvíli se vlk vzbudil a nadával na celou chaloupku: „Ta bába mi leží v žaludku, jak je možné, že je tak tuhá? Břicho mě bolí a mám žízeň…“ zvedl se z postele a vydal se ke studni, aby se napil. Jenže jak se nakláněl nad vodu, kameny ho převážily a on s plesknutím spadl do studny.

Všichni byli rádi, že je po vlkovi, babička nachystala večeři a všichni tři se dobře najedli a dlouho si povídali.