Vždyť je tu krásně

Listí šustí pod nohou

Stromy šeptají

Nikdy tu není ticho

 

Vždyť je tu krásně

Břízy rozsvítí den

A tisíc světel prozáří noc

Nikdy tu není tma

 

Vždyť je tu krásně

Tolik naplněných životů

Nejen chyby

Nejen pláč

Taky smích, radost, láska tu spolu leží

Nikdy tu nejsme sami...

 

 

(28.10.2015, lavička na brněnské centrálce, kdy kolem proudí davy lidí s kyticemi a rozpačitě truchlivými úsměvy, nebo naopak celí uspěchaní, protože zrovna teď, na konci října, musí jejich hrob vypadat nejlíp. Abych si vzpomněla na ty, kteří tu už s námi nejsou, nemusím chodit na hřbitov. Však už nejsou vlastně ani tam a taková procházka mezi hroby je krásná hlavně tedy z hlediska poety: Vybledlá jména, stále ještě zřetelné fotky, hroby ze začátku minulého století, vojenský hřbitov, slavín... A jestli něco chcete vědět, Skácel a Mikulášek mají pěkně ošklivé pomníky.)