Předmět "Sociální komunikace a rétorika" byl rozhodně terfou do černého. Nejen, že se tam sešla správná banda, navíc je vyučující i přes svou důvěru v horoskopy a podobné blbiny kompetentní a zdá se, že by ta páteční ranní dvouhodinovka mohla k něčemu být. 

Například tuhle nám vykládal, jak je nejlepší kolem sebe posadit lidi třeba na poradě, nebo někde, kde se něco řeší. Udělal na tabuli nákres oválného stolu a začal psát, kdo je kdo a kde by měl ideálně sedět, aby to pro nás, coby vedoucího, bylo nejvýhodnější.

A jak jsem si to překreslovala, na jednotlivé pozice mi naskakovali konkrétní lidi z našeho tvůrčího táborového týmu.

Bez váhání jsem si doplnila jméno pro:

  • "sekretářku" - člověka, který vám sedí po pravé ruce, je vám nejblíže, máte spolu blízký osobní vztah a můžete mu důvěřovat
  • "tajemníka" - člověka po levici, se kterým máte velmi blízký vztah a který zároveň srší nápady a rozumí problematice
  • "experty" - lidi, kteří jsou jedna velká bedna energie a inspirace, odborníci na slovo vzatí, kteří se nebojí práce
  • "záškodníky" - lidi, kteří nejsou ani bedna energie, ani bedna inspirace, odborníci fakt nejsou, tak možná na brblání, a práci se vyhnou obloukem třeba přes Proximu Centauri
  • "oponenta" - člověka naproti vedoucímu, který nemusí být zrovna nepřítel nebo kazič, ale který má na věci střízlivý pohled a vždycky řekne nějaké to "ale" nebo "kdyby náhodou"

A hrozně mě v tu chvíli potěšilo, že mám kolem sebe takové lidi a že nemusím váhat, abych je někam zařadila. 

A přeju tím všem vedoucím pracovníkům, ať už vedou cokoliv a kohokoliv, aby měli kolem sebe vždycky tým, ve kterém budou přesně vědět, kdo je kdo, a kterému budou moct věřit. Aby si nemuseli říct "No jo, ale kdo to udělá, kdo mi s tím pomůže", ale aby vždycky věděli, na koho se obrátit. 

Protože jít a za sebou mít spoustu paží, které vás podepřou, a spoustu rukou, které vás zvednou, je skvělý pocit. 

I když dobrat se k němu je někdy dlouhé a složité.