Znám ho. Už několikrát mě prosil o drobné, bohužel vždycky, když jsme fakt žádné neměla (což se mi stává zhusta, sbalím papírovou stovku a tradá, kdo by takhle po městě chtěl chrastit jak Santovo spřežení).
Dneska mě poprosil o něco jiného.
O tón.
Jela jsem s cellem a on měl mini cellíčko položené v otrhaném obalu u zdi.
Chtěl naladit - cokoliv. A, D, G, C. Jeden tón by mu stačil. Ty ostatní už se dají přece jen doladit.
Měla mi jet šalina, domlouvala jsem se zrovna přes sms s Violkou na předání dárku Jonášovi a k tomu se mi na rušné České nechtělo cello vytahovat - hloupě jsem se vymluvila a on odešel - a tvářil se mnohem zklamaněji, než když mu někdo odmítl dát drobné...
...a já jela na zkoušku a styděla se.
Komentáře
Takovej jeden reálně socialistickej:
Babičce přijde údržbář z OPBH spravit kapající kohoutek. A babička mu říká "dala bych vám, panáčku, něco od cesty, ale mám tu jen pětistovku".
A on na to: "To je dobrý, babi. Víte, že někdo nedá ani to?"
A hudebně: Naučte se "a" zpaměti. Hodí se to. Můžete pak rozdávat, co hrdlo bude ráčit.
Vorbis jinde: Naučit se A je rada dobrá pro lidi s absolutním sluchem, ovšem ti jsou i mezi muzikanty vzácní. Borcovi s cellíckem bych koupil foukací ladičku.
Nikoli. Lidé s absolutním sluchem se nemusí a učit. Protože ho umí, tak jako všechny ostatní tóny.
Ale každý se slušným sluchem relativním (což by měl mít každý muzikant) se může naučit jeden, dva tóny absolutně.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.