Podzim je krásné období. Kolik už jsem zažila teplých babích lét, kdy se to všude na mezích ježilo rudými šípky, kdy listí zezlátlo a nebe bylo modré, rána chladná a všude vzduchem poletovali pavoučí vzduchoplavci. Kolik už jsem zažila sychravých uplakaných rán, kdy se na všem třpytí jinovatka a mlha zakrývá nejbližší výhledy, aby ji rozehnala podzimní plýskanice, která serve ze stromů poslední barvy a utopí je v kalužích.
Kolik zim přišlo po podzimech, některé nenápadně, ranními mrazíky a sraženým dechem, jiné prudce s první sněhovou bouří, která změnila město na jiskřivou tichou pohádku a pak se rozplynula v šedou břečku a ztratila se pod koly aut a nohama chodců.
Kolik jar se vzbudilo po zimách, zprvu vždy váhavě, pomalu, prvními prsty sněženek mezi zbytky sněhu, potom bílými záplavami květů a svěže zelenou, teplými dny, které člověku do žil vlévaly novou sílu podobně, jako se míza zase vlila do stromů.
Kolik lét teple zavanulo po jarech, někdy ostře a neúprosně, suchým dechem plným prachu, jindy spíš vlhce, stálými dešti a mokrou travou, a jindy tak půl na půl, příjemně, akorát, vůní jahod a malin, mateřídoušky a čerstvě posečeného strniště.
Kolik cest mě vedlo kolem těch strnišť, na kopce, do údolí, kolik lidí jsem na těch cestách potkala, kolik slov jsem vyslovila a kolik naopak ne, kolik chyb jsem udělala a kolik dobrých věcí, kolikrát jsem ublížila a kolikrát pomohla, kolik básní jsem napsala a kolik mi jich uniklo na půl cestě mezi tužkou a papírem, kolikrát jsem se smála a kolikrát plakala, kolikrát mě štěstí vyneslo až ke hvězdám a kolikrát mě bolest srazila až ke kořenům.
Kolikrát jsem se vzbudila a řekla si :"Díky, Bože, zase ráno..."
A kolikrát to bylo spíš: "Pane Bože, zase ráno..."
V matematice jsem nikdy dobrá nebyla. A stejně jsou věci, co se spočítat nedají. Kapky rosy, cena štěstí, účinnost smíchu.
Nejlepší bude přestat počítat a radši se budit den co den a říkat si:
Díky za každé nové ráno!
Komentáře
(která serve ze stromů) poslední barvy a utopí je v kalužích
kontra
(a pak se rozplynula) v šedou břečku a ztratila se pod koly aut a nohama chodců
Nemyslím si, že je katusi v první ukázce sentimentální a v druhém ukázce vulgární.
V druhé ukázce je prvoplánová (popisná) a v první není.
Ano, barvy servané ze stromů, utopené v kalužích, to je dobrý obraz. Od toho básníky máme, aby nám nabízeli nové pohledy a my si mohli dosazovat vlastní obsahy. Pokud se ovšem vedle vyskytne něco příliš popisného, vytvoří se nám o celém básníkovi dojem, že žádný velký přesah nemá, prostě jenom obyčejně ("vulgárně") zjevuje svoje city ("sentimentalismus").
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.