Až poslední zeď popsanou vzkazy na šťastnou cestu přetřou bílou barvou...
...zbude ještě poezie?
Až poslední malé nádražíčko zavřou a nahradí sterilní skleněnou čekárnou...
...zbude ještě poezie?
Až dýchavičný motorák s upoceným průvodčím vystřídá klimatizovaný RegoiJet...
...zbude ještě poezie?
Až místo odřeného vlaku s koženými sedačkami bude jezdit jen moderní souprava podobná Pendolinu nebo InterCity...
...zbude ještě poezie?
Já nechci mořskou solí provoněné dálky, nestojím o pyramidy a tříšť severských vodopádů.
Stačí mi jen starý vlak přeplněný zpívajícími skauty, venkovankami s košíkem jablek a upocenou vůní kožených sedadel.
Stačí mi jen známé nádraží mezi poli, malé, oprýskané, s čekárnou plnou vzkazů na zdech, s jiřinami za polospadlým plotem a kotětem na sluníčku.
Až zmizí poslední ze starých časů a všude bude jen to dnešní hi-tech moderno...
...budu ještě umět psát poezii?
(POZN. pod neexistující čarou: Jsem básník romantik. Spíš Mácha asi. A asi i trochu dekadent, vzhledem k tomu, že oplakávám špinavé zelené vagony. Ale nechte mě v tom. Vždyť i ten smradlavý vlak voní po létě...)
Komentáře
...zbude ještě poezie?
Jistě, například Tony Scott: Unstoppable
Stačí mi jen starý vlak přeplněný zpívajícími skauty, venkovankami s košíkem jablek a upocenou vůní kožených sedadel.
Stačí mi jen známé nádraží mezi poli, malé, oprýskané, s čekárnou plnou vzkazů na zdech, s jiřinami za polospadlým plotem a kotětem na sluníčku.
To spíš než romantiku a poezii připomíná leporelo.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.