aneb Nechte maličkých přicházet ke mně

 

Upozornění: Tento článek není protidětský. Tenhle článek je protirodičovský. (Více v poznámce na konci)

 

Já jsem člověk vlastně vcelku tolerantní. Najde se teda pár věcí, které mě ze židle zvednou spolehlivě, ale to jen proto, že jejich míra překročila určitou hranici. Například kombinace mše+rodič+dítě. Tedy určitý druh rodiče a dítěte. 

Když jdu na bohoslužbu, chci si ji užít. Zpívat, poslouchat, modlit se. Nechci napínat uši přes uražený křik dítěte, kterému byl odebrán cupovaný zpěvník. Asi jsem v tomhle ohledu dost tvrdá a nejspíš za to může to, že v Komárově ve farnosti prostě děti nebyly, takže když jsem přešla do Líšně, byl to šok. Nejdřív jsem chtěla chodit na desátou, ale tam byla koncentrace hluku a kopání tak vysoká, že moje koncentrace dosahovala záporných hodnot. Takže to skončilo na šesté, kde je dětí pomálu a většinou hodné (a některé neskutečně roztomilé, třeba včera jedna holčička v křiváčku, nebo kudrnatá holčička, která si krásně hraje se svými staršími brášky).

 

Rodiče se do mě nejspíš teď ošklivě opřou, takže to zkusím specifikovat.

Nevadí mi děti, které sedí na zemi, na lavici, v kočáru, s něčím si hrají, něco baští, potichu si brumlají, nevadí mi děti, které obíhají rodiče kolem dokola, nevadí mi děti, které se nemůžou rozhodnout, jestli je to lepší v náruči nebo na zemi, nevadí mi děti, které si prohlíží obrázkovou knížku nebo si kreslí, nevadí mi děti, které přeskládávají zpěvníky, nevadí mi děti, které se šklebí na okolní věřící a dělají obličeje, nevadí mi děti, které zkoušejí zpívat s ostatními, nevadí mi entice dětí, které si spolu někde v koutku hrají, nevadí mi mladší sourozenci, kteří se těch starších za mši destkrát nenápadně zeptají, kdy už půjdeme domů a taky mi nevadí děti, které třeba spadnou, nebo jsou ještě malé v kočárku a začnou plakat.

Oproti tomu:

Vadí mi rodiče, kteří nechají své dítě běhat opakovaně odzadu až k oltáři, vadí mi rodiče, kteří zarputile plačící dítě (nikoliv v kočárku, chápu, že s tím je opuštění kostela složitější) konejší na místě, místo aby ho vzali ven nebo aspoň do předsíně, vadí mi rodiče, kteří nechají své ratolesti házet zpěvníky po zemi, vadí mi rodiče, kteří setrvávají v modlitbě, zatímco jejich potomek běhá kolem se smíchem a dupotem, vadí mi rodiče, kteří nechají své dítě bez napomenutí kopat do lavice nebo do okolosedících/stojících, a extra bych chtěla zdůraznit tu včerejší maminku, která nechala panenku své dcery prožívat astmatický záchvat asi půlku mše (tomu byste nevěřili, nevím jestli to byl záměr, ale dneska se vyrábí panenky s dechem astmatika :D).

 

Ne, nejsem matka, ano, jsem mladá a nezkušená a nemám nejmenšího tucha, co mateřství obnáší. Ale mám oči a vidím, že některé děti jsou v kostele v klidu a jiné děti jsou v kostele dost divoké. Neříkám, jsou farnosti, kde se rodiče nemůžou vystřídat, pokud je potomek na mši moc malý, protože je jen jedna mše. Ovšem v Líšni, kde jsou za neděli čtyři mše, to teda pardon, ale když moje dítě mši nezvládá a opakovaně, neděli co neděli, ruší ostatní, tak ho neberu s sebou, ne? A pokud, tak ho aspoň uklidním, ne že sepnu ruce a oči upřu k nebesům, zatímco mé dítě okopává nějakou babičku. Chápu, že si lidé chtějí užít nedělní mši jako rodina dohromady, ale řekla bych, že není moc v pořádku, aby byli v celém chrámu jediní, kdo si to užívá, protože všichni ostatní neslyší kázání přes opakované hlasité "Mámí, já chci jít pryč!"

 

Omlouvám se všem místním rodičům, neberte si to osobně, nikoho z vás a vašich dětí neznám a jestli já sama budu mít děti, kdoví, jak to bude, že jo.

Ale myslím, že mluvím za většinu věřících: mši si mnohem líp užijeme, když nás nějaké dítě nepoužívá jako prolézačku.

 

A název článku? Majitelka astmatické panenky má sice sotva pět let, ale zpívá s neobvyklým nadšením. Tedy, on je to spíš rap, ale i tak je to roztomilý.

 

 

POZN.: Jestli jsem vám hnula žlučí, omlouvám se. Je to můj názor a nikomu ho nevnucuju, na druhou stranu si za ním stojím. Není to mířeno proti nikomu z vás a jak jsem zmínila ve článku, je to psáno přímo jako reakce na situaci v líšeňské farnosti. Neznamená to, že nemám ráda děti, nebo že nesnáším rodiče. Znamená to jediné - nemám ráda rodiče, kteří nechají své děti nekontrolovaně rušit bohoslužbu. Howgh.