6. díl seriálu ...a teď se pojďme bavit o včelách

Bylo jednou jedno pole. Bylo to velké pole. Byl to vlastně zcela neekologicky obrovský lán země, ze kterého byla postupně splavována a větrem odnášena ornice. A pak jednou přijely bagry a na tom poli postavili nákupní centrum. Další.

Nejsem rozhodně zastánce lánů minulého režimu. Obrovské plochy polí bez členění mě děsí a vyvolávají ve mně melancholii, jako bych se ocitla na Sahaře (na tohle téma ale zase příště). Každopádně pokud bych si měla vybrat mezi polem a Nošovicemi, Olympií, CT Parkem či Černovickou terasou…hádejte, co bych si vybrala? Protože velké pole se ještě dá zachránit vhodnou úpravou, ale jak na něj jednou nasázíte šedé kostky firem či skleněné peklo nákupního centra, je to v háji.

 

Pojďme na to kouknout bez emocí. V dnešní době to mají firmy, hledající nové prostory, těžké. Ony samy se snaží pořídit vše co nejlevněji a zároveň tak, aby byly prostory velké, dobře přístupné, dobře technicky zajištěné. Na druhou stranu, tlak veřejnosti především na velké firmy je jasný – ekologie. A nemyslete si, že tohle lidi nezajímá. Sice to pořád není žádná hitparáda, ale spousta firem si uvědomila, že jakákoliv kauza, která je spojí s poškozováním životního prostředí, je pro ně dost nemilá.

Pro firmy jsou de facto dvě možnosti (o outsourcingu se bavit nebudeme) – stavbu na zelené louce (greenfields), nebo využití již stojících areálů, které jsou opuštěné (brownfields). Z hlediska propagandy je lepší využití brownfields, to je jasné (šetří místo, zbavili jsme vás ruiny, vyhnali jsme feťáky, kteří tam bydleli), ale je to nesporně dražší varianta. Brněnští – vzpomínáte, když byla na Vlněně Delvita? Pak tam byl nějaký nábytek, fitness… no, a dneska je to zavřený a zpustlý areál, zatímco hned přes ulici roste další nákupní centrum. To je příklad za všechny prachy. Škoda, že zrovna v tomto případě se Brno neinspirovalo Ostravou a jejími Vítkovicemi.

Z hlediska ekonomičnosti ovšem vždycky zvítězí stavba na zelené louce. A je jedno, jestli je to louka, pole či jestli máte povolení. Klasická kauza je automobilka Nošovice (doporučuju dokument Vše pro dobro světa a Nošovic, z toho zamrazí), ale abych zůstala v Brně – Bauhaus naproti Globusu vyrostl na poli přes odpor místních a bez povolení, které se shánělo tak nějak dodatečně…

 

Podívejte, já tomu vlastně vůbec nerozumím. Vím jenom, že zabírat kvalitní zemědělskou půdu je chyba. Vím jenom, že většina čistě účelných staveb na zelené louce je hnusná. Vím jenom, že ve městech je spousta opuštěných areálů, které volají o pomoc. Vím jenom, že stavět na černo se nemá.

Je na veřejnosti, aby trochu zatlačila na vedení obcí, které by měly brownfields řešit. A taky je to na svědomí firem a na jejich úvaze na téma „Pokud využiju za dražší peníz tuhle starou továrnu, bude to lepší nebo horší?“

 

Bylo jednou jedno pole. Bylo to velké pole. Byl to vlastně zcela neekologicky obrovský a krajinářsky neestetický lán země. A pak jednou přijely bagry a na tom poli postavili nákupní centrum. Další. A polní ekosystém nahradil ekosystém davů lidí a aut. A ptáci utekli. A zajíci. A brouci. A místo nich přišli zákazníci. Kteří museli jet dvacet minut autobusem za město, aby se do nákupáku dostali. Kteří jezdili čtvrt hodiny po parkovišti, než našli volné místo k parkování. A kteří by byli rozhodně mnohem radši, kdyby je při zpáteční cestě nečekala na dálnici kolona.

Ale mě neposlouchejte.

Já nemám nákupní centra ráda.

A už vůbec ne ty, kam musím jet půl hodiny autobusem a cvakat si kvůli zóně 310 jízdenku za 20 korun.