To jsme my. Nosy zabořené v telefonech, přes rameno notebooky, v kabelkách tablety. Každodenní "čekování fejsbuku", co pět minut kontrolovat smsky na mobilu... ale, napadlo vás, děti devadesátek, že my jsme zažili začátek mobilní doby!?

 

No fakt! Dneska má každé malé děcko aspoň starou Nokii po rodičích. Ale vzpomínáte si, jak to bývalo na základce? Kdo měl telefon? No nikdo. A na počítač nás rodiče pouštěli tak na hodinu denně, a to jsme hráli hry, a nefotili si duckfaceové profilovky na FB. A když chtěl člověk s někým jít ven, musel se zvednout ze židle a přejít pár ulic, aby u zvonku zjistil, že nikdo není doma. A komu o prázdninách nepřišel aspoň jeden pohled s obligátním "Ahoj, mám se tu dobře, moře je modrý, těším se na Tebe ve škole", ten neměl žádné kamarády. A, hehe, ty foťáky! Dneska byste s nimi byli za extra hipstera.

 

A když první ve třídě donesl mobil, pravěké monstrum s anténkou od Alcatelu ve velikosti dnešní bezdrátové domácí linky, všichni modrali a zelenali závistí (to podle barvy krytu). A přišlo nám to jako kouzlo. Nic to neumělo, jen volat a psát, paměť to mělo na deset sms a na třicet kontaktů a my bychom byli vyměnili všechny diskety s černobílým pixelovým Princem z Persie za jediný den vlastnictví té kouzelné skříňky.

A byl to zázrak a bylo to k neuvěření a nejen děti nad tím žasli, vždyť i pro dospělé to bylo prapodivné a neznámé...

 

Jsem moc a moc ráda, že jsme vyrůstala zrovna v těch devadesátkách. Že jsem zažila všechna ta šílenství, která k nám po revoluci začala proudit. Že jsem byla u zrodu mobilní generace. Asi to zní nepatřičně... ale snad pochopíte, co tím myslím. Pogy, Pokémoni, Harry Potter, mobily a počítače. 

Dneska nám to přijde samozřejmé, nám, prvním dětem mobilní generace.

 

Máme pocit, že nás sociální sítě oddalují a tak trochu lítostivě vzpomínáme na halekání pod balkonem: "Kááááťóóóó´!" Ono to je asi jinak... ale o tom zase příště. Teď jdu nábožně koukat na notebook a mobil a říkat si "Bylas u toho! Ty to pamatuješ!" 

 

Doufám, že i moje potenciální děti jednou zažijí něco podobného.