Létání, skvělá hudba a dávka ekologie. Tak nějak bych charakterizovala filmy Hajao Mijazakiho, japonského režiséra a scénaristy, který dokázal, že jsem se zamilovala do animované postavičky.

Ani nevím, jestli se Mijazakiho filmy dají označit jako anime. Když se řekne anime, představím si třeba Pokémony nebo Naruta. Když se řekne Mijazaki, vidím dokonale prokreslené pozadí a steampunkové létající stroje....

 

1. Naušika z Větrného údolí (1984)

Naušika je první ryze autorský film Hajao Mijazakiho. Postapokalyptický příběh o válce a smrtícím pralese, který ve skutečnosti čistí zmrzačenou zemi. Naušiko je princezna z uzavřeného údolí v horách, které se ovšem zamotá do velké války a plánů mocných. Hodně létání, hodně ekologie, zlehka načrtnutá lovestory, která ovšem nemusí být skutečná. Skvělý theme song. Všechno zabalené v prokreslených detailech postapokalyptického světa.

 

2. Laputa: Nebeský zámek (1986)

Dvě děti, které se spolčí s piráty, aby zachránili kouzelný létající ostrov Laputu před dychtivými vládními agenty. Je tam všechno - létání, váleční roboti, šílený záporák, roztomilá  hlavní hrdinka, nádherně vykreslené pozadí, podmanivá hudba. Příběh není úplně průhledný, občas překvapí a nese s sebou tak klasicky Mijazakiovské ekologické poselství, shrnuté do robota, který chrání ptačí hnízda...

 

3. Můj soused Totoro (1988)

Tenhle film je... pohádka. O dětské fantazii, která nezná hranice, a pomáhá vypořádat se s nemilou realitou. Roztomilý chlupáč Totoro přímo vyzývá k tulení a pozadí rýžových polí je tentokrát obzvláště povedené. Že se zde létá je už tak trochu samozřejmé. Jen tedy... ten kočkobus... s tím jsem se nesmířila nikdy. Sedět v útrobách obří kočky je i na mou fantazii moc.

 

4. Doručovací služba čarodějky Kiki (1989)

Moje oblíbená pohádka. Nikomu nic nenutí, je to příjemná podívaná a ještě nám tak zlehka načrtne japonský způsob života. Kiki je mi navíc sympatická tím, že je podobně gramlavé pometlo jako já. Nic se tu neřeší - jen přátelství, naivní představy o životě a létání. Vzducholodí, na koštěti... Mám ten film ráda pro jeho nenáročnost. Žádná ekologie, jenom oddychovka o malé čarodějce.

 

5. Princezna Mononoke (1997)

Pryč je lehké téma Kiki i Totora. Mononoke na vás dopadne celou vahou. Démoni, lesní duchové, bohové ve zvířecí podobě, princezna bojující za záchranu svého lesa a princ, který se snaží uzdravit z hrozného prokletí. A do toho slévárenské město, které potřebuje další a další dřevo... Není to ani moc romanťárna, spíš varovně zdvižený prst. Mononoke hlásá své poselství téměř násilně: Nechte lesy být... V tomhle příběhu nakonec vyhrála příroda, ne lidé, ale všichni víme, že ve skutečnosti to tak být nemusí. 

 

6. Cesta do fantazie (2001)

Tohle je kurnik fantazie! Všichni ti bohové, démoni, strašidla, tvorečci, vlak, co jezdí po vodě, čarodějnice s obřím děckem, drak... a mezi vším tím malá holčička, která se snaží zachránit své rodiče. Člověk krouží zahlcen audiovizuálními vjemy. Nádherné pozadí, přerůzné bytosti, do toho pochopitelně lehce nadpozemská hudba, létání (jak jinak)... a nakonec si budete přát mít taky modrovlasého fešného draka.

 

7. Zámek v oblacích (2004)

Tohle je můj srdcový Mijazaki. Viděla jsem ho snad desetkrát a je v něm všechno, po čem mé srdce touží. Lovestory, kouzla, létání, steampunkové výmysly, parádní pozadí, nádherná hudba, sympatická hrdinka, nevšední zápletka... a ano, jistě. Čaroděj Howl. Slabošský, narcistický čaroděj Howl. Jo, miluju ho. Nevím proč. Ale shodla jsem se na tom s více ženami. No, a potom samozřejmě kýchající pes. Toho bych chtěla zrovna tak, jako Howla.

 

8. Ponyo z útesu nad mořem (2008)

Milá pohádka o dětech nejen pro děti. Sympatický tatínek čaroděj, sympatická maminka ošetřovatelka, spousta vody, kouzla, tsunami, milí staříci a happy end. Podobně jako v Totorovi se malý Sosuke vyrovnává s rodinnými problémy pomocí fantazie - nebo je to skutečnost? Každopádně další z nelétavých Mijazakiho filmů, které můžete klidně pustit i dětem. A je tu i ta jeho ekologie.

 

 

Rádi létáte?

Zkuste se proletět nadoblačným světem Hajao Mijazakiho...