Spousta lidí si na Tebe celý rok ani nevzpomene a teď, když jsou Vánoce, chtějí najednou všichni, abys jim nosil dárky. Spousta dětí ani neví kdo jsi a jak ses tu vlastně objevil. Ví jen to, že vždycky na Vánoce přijdeš a nadělíš jim spoustu dárků. 

Děti se snaží být hodné, abys jim donesl, co si přejí, ale po Štědrém dnu na tebe zapomenou. 

Musím se přiznat, že když jsem byl malý, dělal jsem to také, ale to Ty stejně víš. V dopisech jsem se snažil být vždy co nejskromnější, bylo mi jasné, že některé věci, co si přeju, mi stejně nepřineseš.

Ale Ty nejlíp víš, co si děti a dospělí přejí a co si zaslouží. Proto nemá cenu zde vypisovat věci, které by mě potěšily. Oba víme své a nechám na tobě, jak to letos dopadne. 

Na závěr bych Ti chtěl za nás všechny poděkovat, že s námi máš trpělivost a že nám z každého roku děláš šťastný. Přeju do příštích týdnů pevné nervy a ať z nás máš radost.

 

Úkol do angličtiny, který mi můj osmnáctiletý bratr dal k překladu. Víte, občas jsem se dost bála o jeho víru, ale z tohoto cítím, že si, podobně jako já, našel svou cestu. Možná je to (jako u mě) spíš cesta sedláka než mystika, ale důležité je, že to je cesta k Bohu. Než jsem ten dopis přegůglovala do své špatné angličtiny, četla jsem ho několikrát a dojal mě skoro k slzám.

Mimo jiné i tím, že ve vztahu k Bohu nemusíte používat vznosných slov, ale že stačí být prostě jen Jeho synem.

Nebo dcerou.