Jiljí je rozporuplný světec. Kdo by nebyl rozporuplný, když má svátek prvního září!

Jeho svátek byl fajn, protože jsme se po prázdninách zase všichni sešli, s rodinou, sborem, s farností, ale na druhou stranu to byla konečná a úplná tečka za létem a prázdninami a velkolepá slavice pro školní rok.

Kouzlo (ať už dobré či špatné) začátku školního roku je pro mě již lehce vyčpělé, jelikož letos se nezačíná na Jiljího, ale na Mořice a druhy. Ale ta poprázdninová reunion party v Komárově před kostelem je skvělá pořád. O to skvělejší, že jsem od Jiljího zběhla k Jiljímu...

 

Člověk roztržený na dvě půlky možná není vcelku, ale ještě pořád je de facto celý.(Víte jak to myslím? Mi asi nějak došly vyjadřovací schovpnosti.) A tak jedna moje polovina zůstala u Jiljího v Komárově a ta druhá se ještě rozpůlila (půlka půlky je pořád celkem dost) a kus se usádlil kdesi v Krpoli, zatímco ten druhý kus si hledá místo u druhého Jiljího - v Líšni.

 

Inu, proč o tom vůbec píšu. Dneska má svátek svatý Jiljí, můj osobní patron konce prázdnin, a já jsem ráda, že jsem zmigrovala od Jiljího k Jiljímu - protože mám Jiljího fakt ráda a nepřišla jsem tak o něj.

 

Jenom teda to má jednu nevýhodu - nedají se stihnout dvě slavnostní půl desáté s koláčky...