Jsou chvíle, kdy si přeju být sluncem, hvězdou někde v temnotě nebe, mrakem nebo paparskem měsíce, kdy toužím být jabloní v aleji, břízou na skalce nebo dubem u křížku, kdy si přeju být tratí, semaforem, výhybkou, kdy toužím být cestou, zatáčkou, kdy chci být trávou, slunečnicí, hvozdíkem na mezi, kdy toužím být kopcem, řekou, mostem přes potok, kdy chci být mlýnek na tom potoce, kdy chci být kostel na kopečku a zřícenina opodál, kdy chci být kámen nebo mez, kdy chci být vítr, jsou chvíle, kdy toužím být samou zemí...

Jsou chvíle, kdy tím vším chci být.

A potom jsou chvíle, kdy tím jsem...