To podobenství zná každý na zpaměť. Čtyři místa, ošatka zrní a chlapík, co to zrní rozhazuje.

 

Můžeme být tou zemí. Můžeme být zemí neúrodnou, suchou, kamenitou nebo naopak skvělou. Můžeme zrno odmítat, ničit - nebo přijmout a nechat vyrůst. 

Můžeme být tím zrním. Můžeme padat do míst úrodných, kde bude snadné vzklíčit, ale také si to můžeme namířit na místa, kde to bude boj, a dost možná neúspěšný. 

Můžeme být tím rolníkem. Můžeme chodit světem a rozhazovat semínka radosti, lásky, přátelství, dobré nálady a doufat, snažit se, aby dopadla na dobrou zem.

 

A asi je ideální být tak trochu od všeho. Trochu zem - přijímat, trochu rolník - dávat a trochu zrno - být. 

A to by bylo, aby nebyla úroda!