Katuši se narodila do špatné rodiny. Je vychovávána ve víře muslimské, hinduistické, budhistické, židovské, animistické. V této víře vyrostla a byla vychována, tak věřili její rodiče, prarodiče a ještě dál...

Katuši se narodila do špatné rodiny. Je vychovávána jako ateista, dokonce je jí vštěpováno, že církev je v zásadě špatná - jsou to zloději, kteří v dějinách lidstva nadělali hodně škod, vrazi, příživníci, úchylové...

Katuši se narodila do špatné rodiny. Je vychovávána velmi vlažnými křesťany spíše v duchu "Tak já do toho kostela půjdu" a proto bere víru jako věc otravnou a nezajímavou a velmi pravděpodobně ji opustí jen co si uvědomí, že je to jenom ztráta času...

 

Katuši potkala křesťana a ten se s ní začal bavit. Když zjistil, co je zač, odsoudil ji.

Nebo - politoval ji.

Nebo - začal s ní o tom mluvit a všechno jí vysvětlil. Ne fanatickými slovy "Ty jsi špatná, jestli se nepřidáš na naši stranu, čerti tě upíchají vidlema". Vyprávěl jí to v klidu a s logickými argumenty, zajímavě, pravdivě. Vyprávěl jí to tak, aby to pochopila, nezastíral některé chyby církve, nelhal o to, že někdy je být křesťan pořádně těžké...

 

Katušina volba nastává právě teď - jít dál cestou, ve které byla vychována, nebo se nadechnout, skočit do tmy a projít jí až k Otci. A řekla bych, že konverze je jedna z nějtěžších věcí v životě. Protože to mnohdy znamená opustit všechno, čemu jste do teď věřili, zapomenout, napadne asi člověka (především tedy jiné víry): "A to byla všechno lež, co mi rodiče vštěpovali?" Ke konvertitům chovám velkou úctu a obdivuji se jim. Jejich víra bývá pevná jako skála a rostlí křesťané by se měli kolikrát pěkně stydět. Konvertité si svou víru totiž vybojovali podobně jako prvotní "kristovci".

 

Katuši měla štěstí. Narodila se do správné rodiny. Byla vychována ve víře křesťanské, pevné a stálé, ve společenství, které jí bylo oporou i příkladem. Ačkoliv často klopýtá, vždycky se najde někdo, kdo jí pomůže a podrží ji (člověka myslím. Bůh mě drží stále, naštěstí). Katuši měla štěstí.

Hodně jiných takových Katuší (či Katušáků) štěstí nemá.

Člověk jen těžko může milovat něco, co je mu cizí, tak jako těm, o kterých jsem psala. Pokud potkáme jiného člověka, není na místě soudit a odsoudit za to, čemu věří (či nevěří). Na místě je povědět mu, jak se věci mají, a pomoci mu projít tmou.

 

Jako to včera udělal Eliáš (až na to, jak potom ty proroky pobil. To teda nemusel. Ale Starý Zákon holt není žádná selanka). 

 

Edit: Až teď jsem si všimla, že i v dnešním výběru z blogů je článek o konverzi. Přečtěte si ho, je parádní!