Máme tu další díl filmového občasníku (tentokrát spíše mezidíl, protože je vmezeřený do třídílného seriálu o filmové hudbě) a s ním k nám kráčí i postava obklopená oblakem fantazie - režisér, spisovatel, scénárista, herec a především tvůrce svého vlastního malého světa - Tim Burton.

Vzala jsem deset filmů, které jsem od něj viděla a seřadila je od nejstaršího po nejmladší. Jestli máte rádi pohádky, tajemno, Johnyho Deppa nebo muziku Dannyho Elfmana – prosím, vybírejte!

  1. Beetlejuice: Jeden z prvních Burtonových filmů je… burtonovský. Specifické barvy, surrealistické tvary, výrazná stylizace. Příběh o dvou duších, kteří jaksi nemůžou opustit svůj dům a navíc ještě neumí strašit je vtipně napsaný, navíc roztomilé staré triky a jako třešnička na dortu holka, která bylo emo dřív než to bylo cool. Záhrobní svět je barevný a šílený přesně jak má být, Beetlejuice je správný lotr a navíc pěkně nechutný, jen mám trošku problém s hlavní mrtvou hrdinkou. Ne že by neuměla hrát, ale prostě je mi krutě nesympatická. Jen přemítám nad tím, jestli se to dá považovat za film pro děti. Přece jen… asi spíš ne.  http://www.csfd.cz/film/1071-beetlejuice/ 
  2. Střihoruký Edward: Ve Střihorukém Edwardovi je klasická ukázka burtonovské barevnosti. Poklidné maloměsto s dokonale vyladěnými domy, auty i jejich majitelkami, vše vyvedené v pastelových barvách oku lahodících. A pak do toho klidu vtrhne ustrašený kluk, co má místo rukou nůžky… Zápletka vcelku jasná – prvotní fascinace novým a nevšedním sousedem, lítost, okoukání – a nutná nenávist k němu a jeho vyhnání zpátky, odkud přišel. A jak jinak, chercher la femme. Milostný příběh bez happy endu. Pastelová pohádka o tom, jak těžko neseme věci ve svém okolí, které nezapadají do naší růžové sladěnosti. http://www.csfd.cz/film/1073-strihoruky-edward/ 
  3. Ed Wood: Burton točí dokument? Skoro. Biografický příběh o nejneúspěšnějším hollywoodském režisérovi Edu Woodovi je vyvedený v černobílé a titulní roli (jak je tomu většinou) si střihl Johny Depp. Hezky natočený film o muži, který měl velké plány, ale malé štěstí. I přes černobílý obraz je i v tomto díle znát Burtonův klasický rukopis.  http://www.csfd.cz/film/1072-ed-wood/ 
  4. Ospalá díra: Vesnička Sleepy Hollow asi leží v Midsomeru, protože se v ní vraždí jako na běžícím pásu. Podle vesničanů to má na svědomí duch bezhlavého jezdce. Z Londýna je na místo činu poslán pokrokový detektiv, spíše proto, aby se ho páni ve městě zbavili, než že by doufali ve vyřešení případu. Johny Depp to ale zase zvládne (a zase mu s tím pomáhá ženská, tentokrát křehká blondýnka) a přes moře krve a useknutých hlav se dobere k (trošku) překvapivému rozřešení. Především ale zjistí, že ne všechno se dá vysvětlit racionálně. http://www.csfd.cz/film/1080-ospala-dira/ 
  5. Velká ryba: Někteří tátové vypráví neuvěřitelné příběhy. A někteří synové těm příběhům zkrátka nevěří. Jenomže když vám umírá táta, se kterým jste se nepohodli, je možná načase se s ním smířit. A to jde i tím, že si vyslechnete celý jeho příběh. I když zní prostě nesmyslně. A že mu nakonec uvěříte. Třeba. A když pak zjistíte, že to celé bylo opravdu pravda, začněte shánět popel, abyste si měli co nasypat na hlavu…  http://www.csfd.cz/film/42923-velka-ryba/ 
  6. Mrtvá nevěsta: Animovaná pohádka s klasickým kontrastem šedý svět nahoře/barevný svět dole. A když říkám dole, myslím dole. Ubohý ženich si ujasní, že nemá skládat svatební slib každé větvi, kterou potká. Protože by to mohla být kost brutálně zavražděné dívky, která si čirou náhodou nárokuje na svého po haluzi nabytého muže právo. A odvede si ho s sebou do pestrobarevného a zábavného světa mrtvých. Jenomže je potíž v tom, že nahoře, v šedém městečku, čeká živá nevěsta a ta se svého rodiči vyvoleného nechce vzdát… Chytlavé písničky, roztomilé postavičky – Burton jak má být! http://www.csfd.cz/film/194882-mrtva-nevesta-tima-burtona/ 
  7. Karlík a továrna na čokoládu: Pohádka se vším všudy. Hodný chudý kluk, zlé bohaté děti a překvapení od hodné víly. Tedy hodného víla. Tedy excentrického majitele záhadné továrny. Za zdí podniku pana Wonky začíná pestrobarevný sladký svět lízátek, bonbonů a pochoutky nejpochoutkovatější – hnědé, výborné čokolády. (Johny Depp má vůbec rád čokoládu - viz film Čokoláda). Barvy záhadné továrny ostře kontrastují s bídou a šedostí venku, písničky jsou veselé, umpalumpové šílení, Willy Wonka totálně úžasný – film především pro děti, ale ani rodiče se u něj nebudou nudit (jak se občas u dětských filmů stává). http://www.csfd.cz/film/135983-karlik-a-tovarna-na-cokoladu/ 
  8. Sweeney Todd: Zpívající vražedný maniak, Alan Rickman v rediganu a masité pirohy? Proč ne. Pastelové barvy zmizely, zbývá jenom tmavý svět Londýna, ve kterém řádí Johny Depp s šíleným účesem a tikem. Příběh je to zajímavý, klasická vendeta ve stylu „všichni musí do hrobu (do pece)“, k tomu vynalézavé řešení nedostatku masa a především tedy hudba, na kterou se nezapomíná. Rozhovor s břitvou je tak chytlavý, že si ho člověk brouká ještě dlouho po závěrečných titulcích.  http://www.csfd.cz/film/224930-sweeney-todd-dabelsky-holic-z-fleet-street/ 
  9. Alenka v říši divů: Miluju Alenku. Tuhle Alenku. Akorát vlastně nevím proč. Leda by se dalo za důvod brát totální okouzlení barvičkami a tvary pohádkového světa za zrcadlem. Šedomodrorůžovoučký svět Anglie a najednou šup, králičí dírou kamsi dolů a barvy se rozzáří a jsou tam přerůzní tvorové a především - Kloboučník. Alenka je vlastně milostný příběh. Bez happy endu. Nebo ano? To nikdy nevím. A proto pláču.  http://www.csfd.cz/film/235922-alenka-v-risi-divu/ 
  10. Temné stíny: Jeden z nejčerstvějších počinů páně Burtonových se nesetkal s až takovým úspěchem. Fakt je, že zápletka není nijak světoborná a místy se spíš vleče po zemi, než že by kulhala - ale jelikož to celé staví na hercích, jsem odhodlána to přežít. Parádní sestava ve velkolepém obrázku tak typicky burtonovském, že je to jako do učebnice. Helena, Johny, Eva a další skvělí herci v temných stínech čekají na svou klapku, aby se zapojili do vyprávění příběhu plného čar a kouzel. http://www.csfd.cz/film/243202-temne-stiny/

 

Okej, je to hrozně nekritické. Jenže jak psát objektivně, když žeru Burtona, Deppa, Helenku i Elfmanovu hudbu???