Popis situace: Vedro k zalknutí, obzlášť ve středu města je to kolem třiceti a v poledne k tomu jako v pekle. Nicméně magistrát je vcelku dobře klimatizovaný.

Úřednice 1: Paní v prvním patře usměvavá, vysvětlí všechny byrokratické postupy jak pro blbečka a u toho se mile tváří. Sympaťačka od pohledu.

Úřednice 2: Paní v přízemí nakrknutá, ještě jsem ani neměla čas pozdravit. Celou dobu bručí, neřekne ani slovo, ani se neusměje, ani se nesnaží být příjemná, nic nevysvětlí a já se špatně podepíšu, protože mi neřekla, že to má být blbečkovskej podpis, ne provozní.

Závěr: Nesoudím náladu. Každý má občas den na nic, každého občas bolí zuby. Někdo má špatnou náladu pořád, programově, ale vem to nešť.

Jde o to, že stačí hrozně málo, aby jeden otrávený člověk zkazil den někomu jinému.

Nebo naopak - aby jeden úsměv všechno změnil.

 

Až se budeme mračit na celý svět - je jedno proč - vzpomeňme na to, že třeba potkáme někoho, koho to ovlivní. Rozesmutní, otráví. Komu to zkazí den. Protože nás má třeba rád.

Až se budeme usmívat a zářit - je jedno proč - vzpomeňme na to, až potkáme někoho, koho by to mohlo ovlivnit. Rozesmát, uklidnit. Komu to vylepší den. Protože ho máme třeba rádi my.