...mám, když zapadá slunce a já jedu v neděli večer domů ze zkoušky sboru.

...mám, když si čtu ve starých denících a pláču.

...mám, když chytnu violoncello a započne "seance".

...mám, když stojím pod mohutnou klenbou gotického kostela či ve zkamenělých oblacích barokního chrámu.

...mám, když vylezu zadýchaná na kopec a přede mnou leží krajina sluncem ozářená.

...mám, když plameny táboráku olizují poslední poleno a to se mění na jiskry a řeřavé uhlíky.

...mám, když ležím na louce, nade mnou je modrá obloha sem tam ozdobená šlehačkou a trápí mě jedině mravenci v hlavě.

...mám, když nad městem svítí měsíc jako rybí oko, jasněji než pouliční lampy.

...mám, když zakloním hlavu a nad ní je milion hvězd.

...mám, když se vracím na známá místa.

 

...mám, když děkuji Pánu za všechno to krásné... i za to ostatní.