Táák, kdo má chuť na pořádný grammarnazi příspěvěk, ať čte dál. Kdo ne, ať nečte. Bude to kousavé, otravné, otrávené, cynické a nejspíš ne moc vtipné. Ale sesbíralo se mi tu pár krásných nešvarů a teď s nimi vyrukuju.

POZN. na úvod: Nejsem génius. Píšu hovadiny. Blbosti. Hloupé chyby. Občas i překlepy. A někdy (vydět) je to dost smutné. Ale tohle...tohle bych nenapsala ani po dvou panácích rumu. A pěti pivech.

CEREL

Když slyším cerel, mám chuť vyskočit z okna. Nejhorší na tom je, že si spousta lidí myslí, že to je opravdu správně a píšou to tak a říkají a když jim řeknete, že to dobře teda fakt není, jenom se na vás zašklebí a kontrují tím, že to tak říká maminka, babička, prababička a vůbec celá jejich rodina až do Adama a Evy. Ale věřte mi - Adam s Evou dobře věděli, že se říká CELER, ne cerel. (Mimochodem, opakujte si to slovo pořád dokola. Začne znít úplně mimozemsky!)

ŠMYTEC

Moc lidí si asi nemyslí, že smyčci se opravdu říká šmytec, ale spolu se šmidrchálem to považují za ukrutňoučký vtípeček. Vlastně to ani nepatří mezi grammarnazi věci, ale jakožto smyčcový hudebník cítím potřebu udělit ťafku těm, kterým přijde šmytec vtipný. Šmytec není šmytec, ale smyčec. A šmytec!

RECEPICE

To je taková směska cerelu a šmytce, tedy toho, že někdo neví, že to tak není, a toho, že si někdo myslí, jak je to vtipné. Když říkají recepice děti, nebo když se někdo přeřekne (repetice, recepice, stát se to může, že, zvláště po jmenovaných lihovinách), prosím. Ale dyž to někdo říká setrvale a to i přes upozornění, že to je špatně a že to není vtipné... Recepici radši bez repetice prosím!

ETUDA

Ševčík. Otokar Ševčík. Houslisti ví. Pán, který vytvořil nejhorší smyčcovou torturu - etudy pojmenované po jeho maličkosti. I já vždycky četla etudu jako etudu, nevědouc, že to tak je. Až jsem byla vlastní matkou opravena - že prý to je [etyda] a že etuda říkají jenom hotentoti. Tak jo, od té doby to říkám správně, nechci být hotentotem (tady byl přechodník, ale já v nich pořád plavu a nechci tady dělat přechodníkové peklo. Ale naučím se je!)

FAUXPAUX

Faux-paux znamená ve francouzštině špatný, falešný kamarád. A to je celkem rozdíl oproti původnímu špatnému kroku, uklouznutí. Jedna věc je říct to jen tak z legrace, druhá věc je napsat to do nějakého článku třeba. V novinách. Napsat fauxpaux či faux-paux je vyloženě faux-pas. 

SPONTÁLNĚ

Poprvé jsem to slovo slyšela asi v kvartě při diktátu a přísahám vám, že ten posluchač, co nás měl zrovna na češtinu, opravdu řekl spontálně. Jak si jinak vysvětlit, že absolutně celá třída to napsala špatně? Musela jsem si to slovo najít, abych věděla, co znamená a jak se píše. Smutným faktem je, že ačkoliv většina lidí tento cizí termit používá ve správném významu, cpe tam slušné procento lidí l místo n. Což je truchlivé a omluvitelné jedině u diktátu. Nemusíme být pořád tak spontánní. 

 

ZÁVĚR

Já česky uměla. Vážně. Z diktátu jsem měla vždycky jedničku (až na pár slabých chvilek) a ještě jsem stihla diktovat správné odpovědi třem lidem v okolí. Jenže rok a půl na vysoké škole nečeštinářské si vybraly svou daň a ty děsy, co někdy píšu...to byste vážně vidět nechtěli. Ani vydět.

Ale stejně si neodpustím pranýřování jazykových nešvarů. Po mém posledním ataku proti by jsme a těm dalším věcem, kvůli kterému se rozpoutala skoro válka, jsem se radši na nějakou dobu odmlčela.

A teď pokouším štěstí s cerelem, recepicí a těmi ostatními :)