Z mého snu být filmovým režisérem zbylo jediné - posedlost filmy. Koukám na tuny filmů, dobrých, průměrných, špatných, mám své oblíbence nejen mezi herci, ale i mezi režiséry, zkrátka a dobře - jsem filmový maniak!

Proto jsem si pro vás připravila takový malý přehled z filmového světa. Vizte!

  1. Filmy, které si člověk pustí, aby se odreagoval: Takových se točí fůry. Jsou to filmy se známými tvářemi, průměrnými výkony, průhledným dějem a něčím, co nás nutí je mít rádi - jsou to zkrátka takové oddychovky, trocha romantiky, trocha dramatu, trocha legrace, fráze a klišé, které neurazí. Kupříkladu série o básnících, mírně pohádkový film Penelope nebo naše milá Bridget Jonesová. 
  2. Filmy, které si člověk pustí a zírá na ně ještě dlouho poté, co dohrajou titulky: Takové to What?? a v očích trošku slzy mi zařídí spolehlivě Requiem za sen. Pokaždé. Práce s hudbou a s kamerou dávají celému filmu ještě o něco depresivnější nádech. Podobně jsem na tom byla i s Candy - námět podobný, zpracování jiné a stejně "What??". Mezi "zírací" filmy patří i Pí a jeho život nebo Vyměřený čas (spolupracovník číslo dvě).
  3. Filmy, které jsou podle knížek: Filmy podle knížek jsou neuvěřitelně ošemetná záležitost. Sáhněte na kultovní knihu a máte jistotu, že se najde aspoň třetina jejích milovníků, co vás zatratí. Na druhou stranu tu máme pár adaptací dokonce lepších než originál. Četli jste Pravidla moštárny nebo Sofiinu volbu? Nedělejte to. I harlekýnky jsou místy kvalitnější četba. Na druhou stranu oba filmy jsou parádní. Další povedená adaptace je Inkoustové srdce, i když si tedy film bere knihu jako dost volnou inspiraci. Je škoda, že hodně filmů podle knížek končí spíš rozpačitě až tragicky. Je to zkrátka tenký led. 
  4. Filmy, které jsou podle skutečných událostí: Poslední dobou ujíždím hlavně na historických filmech o Anglii. Začala jsem dvojdílným filmem o Jindřichu VIII., je to parádní zpracování s výbornými kostýmy a hereckým obsazením. Pokračovala jsem Královnou Alžbětou s milovanou Cate Blanchett a zakončila to Královnou Alžbětou: Zlatým věkem. Parádní večerní náplň. Alžbětu jsem si zamilovala. Doporučuju. I v českých vodách mám své historické oblíbence: Habermannův mlýn a Lidice. Filmy, na které koukám a pak řvu, jak se tohle mohlo dít. Želary. I když ty by měly být spíš v předchozí kategorii. A když jsme u té Geislerky - Requiem pro panenku mě taky bere. Za srdce.
  5. Filmy, které vás překvapí zpracováním nebo nápadem: Mám na mysli filmy, které kombinují různé techniky. Třeba Falešná hra s králíkem Rogerem je hraný film, ve kterém se pohybují kreslené postavičky. A můžu vám teda říct, že přestože je to film z roku 1988!, technicky je to naprosto perfektní. A k tomu i vtipné. Stejně tak Městečko Pleasantville - kombinuje barevný a černobílý film velmi zajímavým a způsobem, navíc tam hraje Spiderman, Pravá blondýnka a totálně uchoidní Paul Walker.
  6. Filmy, které se dají sjíždět pořád dokola: Takové osobní kultovky. Každý to má jinak. Já třeba Avengers nebo první a čtvrté Piráty. Spolupracovník číslo jedna má dost rád filmy s S.B. Cohenem, spolupracovník číslo dva zase Tokio drift a Juno (to doporučuju. Fakt parádní film!). Tady záleží na každém osobně. Každý má jiné favority a sedí mu něco jiného. Jeden žere komedie, další slaďáky, někdo fantasy, jiný akční thrillery nebo detektivky. 
  7. Filmy, které jsou vyloženě plýtváním materiálem: Jsou desítky, ba stovky filmů, které nikdy neměly spatřit světlo světa. Buď kvůli strašnému scénáři, pitomým hercům, nezvládnuté kameře (zdá se to podružné, ale mizerná kamera může zkazit celý film) nebo nudné hudbě. A když je to kombinace toho všeho, vylezou věci jako Micimutr, Saxana a lexikon kouzel, Báječný svět shopaholiků, Všemocný Thor nebo Sharktopus (předposlední spolupr. dvě, poslední spolupr. jedna). Neříkám, jistě jsou i lidé, kterým se tyto filmy líbí, ale já a mí spolupracovníci mezi ně věru nepatříme.
  8. Filmy, které znáte zpaměti a hlášky z nich aplikujete v životě: O je, hláškovací filmy! Co může být zhoubnějšího! Třeba Pár pařmenů. Klasika. Pak Marečku, podejte mi pero ("Hliník se odstěhoval do Humpolce"), Na samotě u lesa ("A chčije a chčije!"), jak to tak vidím, vůbec svěrákovské filmy. Je zvláštní, že mě nenapadá moc zahraničních filmů, ze kterých bych aplikovala hlášky v běžném životě. Narozdíl od těch českých. "Už jedou?" "Nejedou!" a tak dále. Lotrando a Zubejda. Anebo "Kochal jste se, pane doktore, kochal?". Vesničko má středisková, kdybyste nevěděli. 
  9. Filmy, které nejsou tak úplně pro děti: Nebojte se. Myslím animáky. On totiž ne každý animák je pro děti. Třeba Terkel má problém bych jim rozhodně nepouštěla (a většině citlivějších povah vůbec). Nebo česká Alois Nebel (animák neanimák) taky není žádná disneyovka. Animáků ráj - Japonsko a můj favorit Hajao Mijazaki. Z jeho filmů mé nejmilovanější: Zámek v oblacích (Howl je prostě k pomilování), Naušiko z Větrného údolí (ekologie, bitevníky, apokalypsa) a Princezna Mononoke (podobenství na téma "Pojďme vykácet všechny lesy"). Animovaný film nemusí být nutně pro děti a taky se nemusí každému zamlouvat. Ať už klasická kresba nebo počítačová animace. 
  10. Filmy, které jsou především podívaná: Hodně jsem uvažovala, jestli následující filmy nezařadit do trojky. Ale ne. Protože Pán Prstenů i Hobit jsou především parádní podívaná. Velkolepé, monstrózní...ale Tolkien by asi ošedivěl. Každopádně mám oboje ráda. Je to pohádka s milionovým rozpočtem. A já to beru, i když jsem jinak zarytý pánoprstenohobitofil. Další velkolepá podívaná je Sucker Punch. Teda, film je to vlastně mizerný. Ale pokud máte chuť na pořádnou dávku efektů, je to dobrá volba. Jeden velký klip.

Tady malá ochutnávka končí. Příště se ve filmovém občasníku podívám na seriály. Doufám, že jsem vás třeba inspirovala a příliš nepohoršila svým filmovým vkusem.

Poděkování patří spolupracovníkům Lukášovi a Aničce.