Můj vyvolený tedy není žádný výkvět předností, někdo, kdo ho nezná, by dokonce pochyboval, že vůbec nějaké přednosti má. Jenže já ho znám od narození, celou tu dobu jsme pořád spolu a tak nějak...jsem jeho součástí. Je mou velkou inspirací a bez něj by nevzniklo dost mých textů.

Když ho delší dobu nevidím, stýská se mi. Když se vlak blíží k Hlavnímu nádraží, srdce mi buší v očekávání dalšího setkání.

Máme naprostou většinu přátel společných. Je se mnou na všech akcích, je se mnou i doma i ve škole.

Hodně lidí by ohrnulo nos a vyjmenovalo by na každé mnou uvedené plus nejmíň deset mínusů. 

Ale stejně, miluju ho celého, se všemi těmi komíny a dálnicemi a idioty v politice a odpadky a smradem a se všemi parky a světly a kostely a ulicemi.

Miluju svoje Brno celým svým srdcem!

 

 

P.S. Teď mě napadá, jestli mi nezruší blog, protože jsem použila slovo Brno??